Věští kulich neštěstí a toulavý pes smrt?

Žiju na samotě u lesa. Kdykoliv někdo v naší rodině onemocněl, přilétal na strom v naší zahradě sýček a vytrvale houkal. Když někdo zemřel, přidal se k němu i toulavý pes.

Ten neblahý zvuk přicházel nejčastěji z nedaleké zříceniny.Běda, když si ten noční pták vybral něčí zahradu nebo dokonce přilétl v noci na okno. V takovém domě se zaručeně stalo vzápětí neštěstí.

S oblibou nám, dětem, babička vyprávěla, co všechno se kdy přihodilo a jak to kulich předem cítil.Jako děti jsme poslouchaly s napětím a kdykoliv se v noci děsivý zvuk ozval, dohadovaly jsme se, odkud přichází a jak je daleko. Nevím, jestli to byla náhoda, ale jednou se stalo, že se usídlil na naší borovici.Babička zapalovala svíce a modlila se.

Druhý den dostal můj bratr strašlivou chřipku, teplota mu vystoupala ke čtyřicítce a z nosu se mu spustila krev. Maminka tehdy probděla u jeho postele celé noci, a kulich spolu s ní.Neopustil naši zahradu. Pátý den se nemoc zlomila. Konečně přišla klidná noc a spolu s ní zmizel i nezvaný host naší zahrady. Odletěl. Tehdy mi bylo dvanáct.

Také vás může zajímat ...

Uběhly tři roky, pamatuju si, že jsem se připravovala na přijímací zkoušky na gymnázium, když jsem se v noci probudila a slyšela kulicha strašlivě blízko.Jako by seděl na střeše.

Mráz mi přeběhl po zádech…

Zastavil se a vyl

Ráno babička nemluvila o ničem jiném, než abychom si dávali na sebe pozor. Když jsme odešli do školy a rodiče do práce, určitě běžela do kostela.Večer jsme se všichni vrátili ve zdraví. Tatínek si z babičky utahoval, že je pověrčivá.

Bylo to v létě a já právě zalévala zahradu, když jsem zaslechla babičku, jak zoufale křikla: „Táhni pryč od našeho domu!“ Běžela jsem se podívat, co s takovou vervou odhání.Před vrátky stál toulavý Punťa. Jako v transu upřeně zíral na náš dům. A pak začal výt. Táhle a dlouze. Babička se pokřižovala a utíkala domů. Táta přiběhl s hadicí a psa postříkal.

Ten se vzpamatoval a upaloval pryč.Šla jsem za babičkou, seděla v kuchyni a zoufale opakovala stále dokola, že v našem domě někdo do dvou dnů zemře a že doufá, že to bude ona. Maminka ji uklidňovala, táta se smál a mladší brácha ani nedutal.Druhý den ráno jsme se rozcházeli za svými povinnostmi a babička nás nabádala víc, než den předtím, abychom se opatrovali.

Říkali jsme si, že to jsou jen pověry a večer se zase všichni sejdeme u večeře.Už nikdy se to ale nestalo.

Tatínek, právě ten, který se nejvíce smál, měl ten den pracovní úraz, který nepřežil.

Daniela (43), Chlumec .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...