Viktor Preiss – Konec divadla je pro něho vysvobozením i začátkem

Herec, kterému sluší záporné role. Ženy jeho očím ale všechno odpustí. Nasadí odzbrojující, rozpačitě komické odlehčení, aby diváci jeho padoucha nezavrhli úplně.

Nejraději hraje v tragikomediích a film bere jako přidružený sport. Filmování se vždy spíš bránil a režisérům nabízel za sebe jiné herce. Přesto se Viktor Preiss vedle divadla prosadil i na stříbrném plátně. Na jevišti měl prý vždy velkou trému kvůli své přebujelé zodpovědnosti. Nespokojený byl v podstatě celý život. Chtěl být zkrátka na jevišti za všech okolností dokonalý.

Také vás může zajímat ...

Jeho rodiče se seznámili na sklonku druhé světové války, když oba bojovali na barikádách během Pražského povstání.

A právě v rozbombardované Praze vznikla jejich láska. Vzali se a dva roky po válce se jim narodil syn Viktor. Jeho maminka v padesátých a šedesátých letech profesionálně vystupovala na nejrůznějších estrádách a jezdila s Vesnickým divadlem.

Nekonečné zájezdy a kočování po celé republice Viktora ale od uměleckého světa spíš odradily. Jeho tatínek zase celý život pracoval jako úředník a byl velkým motoristickým fandou. Původně se měl stát inženýrem, ale když Němci vysoké školy zavřeli, musel studia ukončit.

Koza mu utekla!

Viktor vyrůstal v Karlíně a právě zde začal na přání maminky chodit do dramatického kroužku. Svou první roli v televizi dostal už v šesti letech. Maminka ho odvedla na živé vysílání, kde měl přeběhnout přes jeviště a zvolat: „Koza. Utekla nám koza!“ Moc se mu to nepovedlo, ale přesto dostal honorář 50 Kč, za který si koupil sandály.

Brzy se stal vyhlášeným třídním šaškem a díky tomu často klečel za trest v rohu učebny, dostával ukazovátkem přes ruce a prožíval první veřejné ponížení. Když mu bylo deset let, rodiče se rozvedli. Viktora celá rodinná situace dost zasáhla.

Všechny společné chvíle s jedním nebo druhým od té doby prožíval velmi intenzivně. Na divadlo ale v dětství vůbec nemyslel, naopak, měl zcela jiné zájmy. Víc mu voněl benzin a tátova kožená motoristická bunda. Snil o tom být automobilovým závodníkem.

Lesník, nebo novinář?

Aby se co nejrychleji osamostatnil, začal koketovat s profesemi, které by mu zajistily stálý příjem. Chtěl být lesníkem a jeden čas i novinářem. Psal povídky, básně a vydával školní časopis. Pak se přihlásil na vojenskou školu, ale nakonec tam nenastoupil. S odřenýma ušima vystudoval gymnázium v Říčanech.

Jeho kamarád a spolužák Miroslav Masopust (†65) pro něj byl takovým vzorem, že se kvůli němu přihlásil na DAMU. Ovšem při cestě na konkurz spadl v zatáčce z kola a nalomil si přední zub. A ten mu při replice, kterou horečně na zkoušce deklamoval, vypadl. Když zkroušeně odcházel, potkal na chodbě pokuřující profesorku Vlastu Fabianovou (†79).

Sdělila mu, že na podzim už musí mít chrup v pořádku. Viktor pochopil, že byl přijat. Nastala herecká studia v atmosféře uvolněných šedesátých let. Viktor měl báječné profesory, mezi které patřila nejen Vlasta Fabianová, ale také Miloš Nedbal (†76), Rudolf Hrušínský (†73) a Václav Voska (†63).

Potkali se na schodech

Do své ženy Jany (72), tehdy ještě Drchalové, se zamiloval dřív, než ji spatřil. Stačilo prý tehdy, že zaslechl od nějakého spolužáka její jméno a už tušil, že to bude jeho životní láska. Pak se potkali na schodech na DAMU, ohlédli se po sobě a přeskočila mezi nimi pověstná jiskra. Začali se spolu přátelit a nakonec se do sebe zamilovali.

Brali se, když Viktor absolvoval akademii a Jana byla ve čtvrtém ročníku. Svatbu měli na Novoměstské radnici jen se dvěma svědky, bez rodičů. Společné soužití začínali velice romanticky – měli dva hrnky, talíře a dokola vařili špagety, které servírovali do krabic od filmů.

Už tehdy jim bylo jasné, že to bude láska na celý život. Jejich idylické manželství ale zažilo i úplné zatmění – to když Jana zjistila, že Viktor měl v osmdesátých letech milenku a jeho vztah nezůstal bez následků. Narodila se mu dcera. Bylo obdivuhodné, že Jana tehdy dokázala celou situaci ustát s chladnou hlavou a vztah se nerozpadl.

Po absolutoriu na DAMU v roce 1969 dostal Preiss nabídku stálého angažmá od ředitele Městských divadel pražských Oty Ornesta (†70). Potkával tu herecká esa, jako byli Josef Bek (†76), Marie Rosůlková (†91), Svatopluk Beneš (†89) i Václav Voska. A právě tento jeho bývalý profesor mu v zákulisí předával svoje cenné životní zkušenosti.

Viktor v divadle zůstal i po nuceném odchodu Oty Ornesta. V roce 1983 ale nakonec scénu opustil a přešel do Divadla na Vinohradech. I tady se setkal s řadou lidí, kteří ho posunuli v jeho vývoji. Pro Viktora byl vždy důležitý humor a v životě ho dodnes řadí na to nejpřednější místo.

Sám říká: „Komedie je loterie, vyhozené papírky s číslem, které máte chytit, a teprve s divákem zjistíte, jak na tom jste.“

Se svojí ženou si zahrál v 70. letech ve snímcích O Pomněnce, Holka modrooká nebo Měsíční tónina, většinou se však společným rolím spíš vyhýbali. Ačkoli oba patří mezi uznávané herce, syny od kumštýřského světa odrazovali. Přesto se starší Martin (47) hercem stal. Mladší Jan se ale živí jako počítačový grafik.

Oba mají už děti a hereckému páru dělají radost tři vnuci a jedna vnučka.

Konec
u divadla

První televizní a filmové role přišly na začátku 70. let. Svůj herecký talent a šarmantní kultivovaný vzhled předvedl Viktor Preiss ve filmu Milenci v roce jedna nebo v seriálu Nemocnice na kraji města. Nezapomenutelná je pohádka S čerty nejsou žerty nebo Četnické humoresky.

Viktor Preiss také učil v devadesátých letech na DAMU a spolupracoval s rozhlasem. V roce 2016 převzal na mezinárodním festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio 2016 Cenu Thálie, ještě téhož roku se ale překvapivě rozhodl odejít. Řekl, že si chce odpočinout, věnovat se rodině, chodit do přírody a cestovat.

Malířem

Všem hereckým nabídkám se ale nevyhývá. Hrál v pohádce Anděl Páně 2 a v pokračování seriálu Labyrint. Ve fyzické kondici se udržuje jízdou na kole. I jeho žena se vzdala divadla a oba tuto múzu částečně nahradili výtvarným uměním.

Herec už předvedl své kresby a litografie na výstavě a okomentoval je slovy: „První roky života jsem hodně času trávil u babičky a u dědy z otcovy strany a děda byl výtvarně založený člověk, měl výtvarné vzdělání a taky učil na výtvarné škole.

Myslím, že prostředí jejich domova na mě mělo velký vliv, vyrůstal jsem obklopený obrázky a hezkými předměty.“ Moc hezký koníček na důchod…

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

reklama