Přílišná důvěra ve spojení s krásnými sny o budoucnosti může připravit životní zklamání.
Do některých životních situací se člověk dostane nevinně a je pak na něm, jak si s nimi poradí. Pokud má dost zkušeností a energie, zvládají se mu snadno. Horší je, když ho na dno stáhnou vlastní chyby. To pak tu energii není moc kde brát. Vím to sama, na základě toho, co jsem nedávno prožila.
Rozvod jsem nečekala!
Až do rozvodu byl můj život celkem standardní. Velká romantická láska sice brzy vyprchala, ale nějak jsme se s Emilem, mým mužem, snášeli do té míry, abychom si nekomplikovali život. Vychovali jsme syna a byli na něho pyšní, když si našel práci v zahraničí, kde se později rozhodl zůstat a dokonce se tam oženil. Jako matku mě samozřejmě bolelo, že je vlastně na druhém konci světa - žije v Austrálii - ale současně jsem na něho byla pyšná a životní úspěchy jsem mu přála. Šok pro mě přišel právě v podobě rozvodu. Nějak jsem ho nečekala, nepočítala jsem s tím, že bychom měli s Emilem jít od sebe. Nejednalo se o obvyklý důvod, že by si manžel našel mladší partnerku; prostě chtěl být sám. Bez velkých dramat a emocí jsme se dohodli na rozdělení majetku. Emil mi velkoryse přenechal náš velký byt, i když to byl spíš danajský dar, jak jsem brzy zjistila. Po rozvodu jsem se v něm cítila o to víc sama.
Měli jsme stejný sen
Věděla jsem, že jako rozvedená žena po padesátce nebudu mít příliš mnoho šancí na seznámení. Nedělala jsem si iluze o tom, že by mě znovu potkala láska. Asi tři čtvrtě roku po rozvodu jsem na podnikovém školení potkala Kamila. Byl sice o pět let mladší než já, ale to v našem věku už nehrálo takovou roli. Našla jsem v něm kamaráda, který byl ochoten se mnou chodit do kina nebo do divadla a pak i na výlety. Nebránila bych se už tehdy něčemu víc, ale Kamil si dával na čas. Nakonec došlo i k našemu intimnímu sblížení a já jsem se skutečně zamilovala. Kamil se pak ke mně přistěhoval. Oba jsme v průběhu času zjistili, že máme stejný sen: strávit podzim života někde v domečku na venkově. Nebylo to tak nedosažitelné. Kamil navrhl, abychom prodali můj byt. On má známého v realitní kanceláři, který by nám s tím pomohl a udělal by to výhodně. Probrali jsme to ze všech stran a já nakonec souhlasila. Protože jsem se v podobných záležitostech moc nevyznala, ponechala jsem všechno na svém novém příteli - a to byla životní chyba!
Tvrdá lekce
Nechala jsem se přesvědčit k několika hloupostem, o kterých jsem tenkrát nepřemýšlela. Kamil navrhl, abych všechny transakce a úkony šly přes něho - za tím účelem jsem na něj převedla polovinu bytu. Peníze za prodej měly přijít na jeho účet; prý bychom rozdělením částky a převodem na dva účty museli více platit na poplatcích. Byla jsem naprosto zaslepená a naivní, i proto, že Kamil současně převedl moji pozornost na výběr domku pro zbytek života. V duchu jsem si malovala, jaký tam budeme mít krásný společný život. Moje sny se začaly rozpadat ve chvíli, kdy Kamil zmizel. Nejprve jsem se bála, že se mu něco stalo. Chápat situaci jsem začala až postupně a byla to opravdu tvrdá lekce. Definitivně mi došlo, že je všechno ztracené, když se dostavil nový majitel mého bytu. Právně bylo všechno v pořádku, musela jsem se vystěhovat – ale neměla jsem kam! A peníze za byt si nechal Kamil, po kterém pak bylo vyhlášeno pátrání. Muž, který mě obelhal, ale zmizel někde v zahraničí. Nedlouho před důchodem jsem tak byla bez bytu a bez peněz, na hranici chudoby. Můj plat nestačil skoro ani na pronájem garsonky. Musela jsem se obrátit s prosbou o pomoc na bývalého muže a na syna v zahraničí. Kdyby mě odmítli, skončila bych nejspíš na ulici. Dnes bydlím sama v malém pronajatém bytě, jsem zklamaná a nešťastná a sny o krásném stáří na venkově jsou nenávratně pryč.
Jana D. (55), Ostrava
