Od kritického nebezpečí nás často dělí pouhé vteřiny, během kterých se včas zastavíme.
Vždycky jsem si ráda povídala se svojí neteří Klárou. Připomínala mi mě samotnou, když jsem byla mladá. Měla svoji hlavu, dělala si všechno podle sebe a zajímala se o spoustu věcí. V jediné věci jsme se lišily. Kláru hodně silně zajímaly věci mezi nebem a zemí, což jsem já v mládí nezažila. Tehdy k takovým informacím vlastně ani nebyl přístup. Pokaždé jsem se těšila, s čím novým neteř přijde a ani na chvíli by mě nenapadlo její slova a názory zlehčovat.
Rychle jsem si na talisman zvykla
Jednoho dne se mě Klára zeptala, jestli věřím na talismany pro štěstí. Řekla jsem jí podle pravdy, že s nimi nemám žádnou zkušenost. Ona mi ukázala jeden, který si vyrobila pro sebe a navrhla, že mi udělá také takový. Nijak jsem se jejímu návrhu nebránila, i když jsem tomu nepřikládala moc velkou důležitost. Za týden mi neteř opravdu předala talisman v podobě malého sáčku naplněného bylinkami, kamínky a dalšími věcmi a upravený tak, abych ho mohla nosit na krku. Poděkovala jsem Kláře a skutečně jsem si poctivě talisman brala s sebou kdykoliv, když jsem opustila domov. Můj muž se tomu sice trochu smál, ale respektoval to. Na talisman jsem si rychle zvykla, kdyby už pro nic jiného, tak proto, že mi připomínal moji milou neteř. Jednou se dokonce stalo, že jsem ho zapomněla doma a z poloviny cesty do práce jsem se pro něj vracela, i za tu cenu, že jsem přišla pozdě.
Málem jsem se opařila
Časem jsem opravdu měla pocit, že mě talisman v mém životě chrání. Do té doby, než jsem ho začala nosit, jsem řešila různé nepříjemnosti v práci a jednu chvíli to vypadalo, že kvůli jedné kolegyni dám raději výpověď. Než jsem si to rozmyslela, tak kolegyně naštěstí odešla a všechno se uklidnilo. Také doma jsem mohla prožít nepříjemnost, když jsem na sebe málem převrhla hrnec s horkou vodou, o který jsem zavadila. Ani nevím, jak se to podařilo, ale v tu chvíli mi bleskla hlavou právě myšlenka na můj talisman a hrnec se vrátil do své původní polohy - skoro proti přírodním zákonům. Ta hlavní chvíle pro dárek od Kláry ale měla teprve přijít. Jednoho podzimního odpoledne jsem se vydala na nákupy do centra města. Talisman jsem samozřejmě měla s sebou. Už bych se cítila celá nesvá, kdybych ho na krku nevnímala. Jak jsem ho nosila už dlouho, povolil provázek, na kterém byl upevněný. Najednou jsem cítila, jak mi pod mikinou talisman sjíždí po těle. Okamžitě jsem se zastavila a rukou se ho snažila zachytit, což se mi podařilo. To, co následovalo pár vteřin poté, mě ale naprosto šokovalo!
Bylo to opravdu o vlásek!
Na chodník, přímo do místa, kde bych bývala procházela, kdybych se kvůli talismanu nezastavila, náhle plnou rychlostí vjela z ulice dodávka a zastavila se až o zeď. Naštěstí nezachytila žádného chodce a řidič, kterému selhaly brzdy, vylezl po chvilce ven bez vážných následků. Já jsem si ale v tu chvíli plně uvědomila, že jsem už mohla být mrtvá! Od toho, aby mě dodávka přimáčkla na zeď a ukončila můj život ještě před padesátkou, mě dělily opravdu jen metry. Docela jsem se z toho sesypala, takže jsem musela zavolat na mobil manželovi, aby pro mě přijel. Teprve cestou domů mi plně došlo, že mi můj talisman skutečně zachránil život. Někdo, kdo podobným silám nevěří, by řekl, že se jednalo jen o náhodu. Když jsem se o tom později bavila s Klárou a děkovala jí za její dárek, neteř mě ujistila, že mi život skutečně zachránily dobré síly, nahromaděné v talismanu. Já ho dál nosím na krku s ještě větší pečlivostí a láskou a vím, že mě bude i nadále chránit!
Jana K., (49), Znojmo
