Vystrčil mě z autobusu a ujel

Čekala jsem v temném odpoledni na autobusové zastávce a nervózně přešlapovala. Autobus už měl 10 minut zpoždění. Ten navazující spoj do města mi tedy ujede a já přijdu pozdě.

Konečně se v zatáčce objevil. Vypadalo to, že pojede pořád dál. Zoufale jsem na něj mávala. Nakonec přece jen prudce zabrzdil, až se dostal do smyku. Otevřel. Dala jsem mu peníze za lístek. Nedalo mi to a slušně jsem se zeptala.

„Proč máte takové zpoždění? Ujedeme další spoj.“ Chlap mlčel. Zopakovala jsem otázku. Odněkud z autobusu se ozvalo. „Posaď se a nezdržuj!“ Řidič povzbuzen podporou se na mě bojovně otočil. „Tak co, jedete nebo nejedete.“ Ovanul mě takový silný alkoholický odér, že se mi až zvedl žaludek. „Vy jste snad pil!“ Řekla jsem zcela nevěřícně.

On je opilý!

Také vás může zajímat ...

Chlap mě zahrnul sprškou takových sprostých výrazů, že bych si je ani netroufla zopakovat. „Dál jet nemůžete.“ Řekla jsem rozhodně. On ale zařval. „Drž hubu, ty krávo!“ Zvedl se namáhavě z poza volantu.

Než jsem stačila cokoli udělat, strčil do mě obrovskou silou. Sletěla jsem po zádech ze schůdků autobusu a padla rovnou do příkopu. Přitom jsem se bouchla o něco do hlavy. Ještě jsem uviděla, jak se dveře zavřely a autobus se rychle vzdaloval. Pak nastala tma.

Zavolali jsme policii

„Haló, paní, co je vám.“ Nade mnou stál mladík a snažil se mě vytáhnout z příkopu. Chvíli jsem byla dost zmatená. Pak jsem se ale vrátila do reality. Ukázalo se, že mám sice trochu rozbitou hlavu, ale omdlela jsem jen na chvíli.

Mladík rychle zavolal sanitku. I když se se mnou motal celý svět a hlavu jsem měla zakrvácenou, pořád na mě dotírala jediná myšlenka. Musíme zastavit toho opilce, než se stane nějaké neštěstí.

Zadrželi ho včas

Třesoucí se rukou jsem vymačkala na telefonu číslo policie. Mezitím přijela sanitka a odvezla mě do nemocnice. Po nějaké chvíli tam za mnou dorazil i policista. Řidiče se ihned po mém upozornění podařilo zastavit.

Nadýchal prý přes dvě promile. Navíc ho obvinili z mého napadené a ublížení na zdraví. Všechno nakonec dopadlo dobře. Přesto mi zůstal nepříjemný pocit a nezodpovězená otázka. Jak to, že se mě nikdo v autobuse nezastal? Jak to, že si nikdo nevšiml opilého řidiče. Kde se v lidech bere ta lhostejnost?

Magda F. (51), Nymburk

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...