Yvetta Simonová – Devadesátkou život nekončí!

Skromnost, pracovitost a dobrá nálada je pro Yvettu (90) typická už od jejího dětství. Budoucí legenda mezi českými zpěvačkami se narodila v Českém Brodě a své, pro mnohé možná trochu neobvyklé jméno dostala díky maminčině náklonnosti k aristokracii, žijící na nedalekém zámku Bylany. Jako by snad její maminka už tehdy tušila, že se její dcera jednou zařadí mezi královny českého showbyznysu.

Původní příjmení Simonové zní Roubalová, ke jménu, pod kterým ji všichni znají, přišla až o několik let později. To, že se stala zpěvačkou není jistě náhodou. Simonová totiž vyrůstala v muzikantské rodině. Dědeček Šedivý byl sice možná více známý jako vídeňský mistr štukatér, ale jeho srdce tlouklo hlavně pro muziku. Založil kapelu, učil na housle a všechny jeho děti krásně zpívaly.

Také vás může zajímat ...

Osudovou láskou se pro tehdy malou holčičku stala hudba. Yvettě Simonové bylo pouhých devět let, když se jí splnil obrovský sen. Děvčátko, které okouzlily tóny klavíru a skladby Edvarda Griega (†64), linoucí se ze sousedního bytu, dostalo vlastní klavír. Do té doby ji maminka vodila na hodiny k učitelce.

Kam se budou ubírat její další kroky, bylo všem jasné.

Maminčin obdiv

Obrovskou podporou pro ni byla maminka, která v dceřin talent bezmezně věřila a dodávala jí odvahu, aby si za svým snem šla. Brávala ji často do Národního divadla a poctivě vysedávala na hodinách baletu. Znala prý dokonce i kroky a doma z nich malou Yvettku zkoušela jako z násobilky.

Simonová toužila být tanečnicí, pak zas učitelkou na klavír a nakonec, snad díky upřímné učitelce baletu i operní pěvkyní. Dokud totiž stála zpěvačka u tyče, ještě to prý šlo, ale jak přišly špičky a měla přecupitat sál, bolely jí strašně palce. Paní učitelka tehdy řekla, že je sice šikovná, ale pro balet moc statná. Zkrátka se při své výšce neunesla.

Ambiciózní dívenka z toho byla velmi smutná, učitelka se ji snažila utěšit s tím, že by přece mohla zpívat, že má krásný, znělý hlas.

A tak se Yvetta Simonová vydala jinou cestou, na které zůstává několik dalších desítek let.

Smrt překonala díky hudbě

A nakonec to byla dost možná právě hudba a zpěv, který pomohl dívce vyrovnat se se smrtí tatínka a překlenout nelehké období války. Yvetta byla jedináček a žila s rodiči v areálu sanatoria v pražském Podolí, kde její otec získal práci i slušný služební byt. Dařilo se jim přežívat i v drsné válečné době. Na některé věci z období války vzpomíná zpěvačka kupodivu shovívavě.

„Když přišli Němci, bylo mi deset let a pamatuju, jak mi koukaly z kapes párky, housky, špekáčky,“ svěřila se. Jediný den ale změnil celý život nejen malé Yvetty, ale i její matky. S koncem války totiž rodinu zasáhla tragédie. V roce 1945 podnikla spojenecká vojska nálet na Prahu a při bombardování zasáhla i nemocnici, kde pracoval zpěvaččin tatínek.

Její maminka ho v troskách ještě další dva týdny hledala, bohužel marně. „Zatímco se všichni radovali z konce války, my jsme doma strašně plakali,“ vzpomínala smutně zpěvačka. Yvettina matka tak zůstala na všechno sama, rozhodla se ale nevzdat a svou nadanou dceru ve všem maximálně podporovat.

Ačkoli studovala obchodní školu, maminka si přála, aby si šla za svým životním snem stát se zpěvačkou. Yvetta Simonová nastoupila na konzervatoř a začala studovat zpěv, jenže záhy školu zavřeli a ona musela všechno dohánět v soukromí.

Tatínek si ale celý život přál, aby z jeho dcery něco bylo, aby vystudovala něco pořádného, a tak se nakonec rozhodla tatínkovo přání splnit a vystudovala obchodní akademii v Karlíně. Ve zpěvu jí to však zabránit nemohlo. Své první veřejné vystoupení absolvovala v českobrodském kostele.

Všichni z ní byli uneseni.

Na Slovensko

V pouhých sedmnácti letech získala talentovaná Yvetta angažmá v hudebním zpracování Gogolovy Ženitby, kam ji doporučil její profesor zpěvu. Mělo to ale jeden háček. Yvetta by musel odjet do Bratislavy, a to její maminka těžce nesla. Slíbila sice své dceři, že ji bude v jejím snu podporovat, pustit ji ale samotnou tak daleko, bylo pro mladou vdovu strašně těžké.

Nechtěla ji dlouho pustit, jedna kartářka totiž předpověděla, že bude mít Yvetta večerní zaměstnání a její máma se obávala, aby dcerka nepracovala v baru. Naštěstí měla rodina v Bratislavě příbuzné, a tak se tam obě na tři roky přestěhovaly. V Bratislavě se Simonová seznámila se svým budoucím manželem Františkem Spurným. Po třech letech se pak budoucí hvězda vrátila do Prahy, kde nejprve krátce vystupovala s orchestrem Jiřího Procházky, pak sedm let s orchestrem Zdeňka Bartáka a od roku 1960 s legendárním Karlem Vlachem.

Opravdu jen přátelé?

Po svatbě s vynikajícím manažerem Františkem Spurným, jehož příjmení přijala, se jí v roce 1949 narodil syn Tomáš. Štěstí manželů ale příliš dlouho nevydrželo. Osudným v mnoha směrech se totiž krásné a talentované Simonové stalo setkání s Karlem Vlachem (†74). Ten totiž dostal úžasný nápad vytvořit pěveckou dvojici – Yvetta Simonová (tehdy ještě Spurná) a Milan Chladil (†53).

Jeho myšlenka se ukázala být opravdu úžasná, protože toto duo slavilo obrovský úspěch. Legendární Jan Werich (†75) tehdy ale řekl, že s příjmením Spurná žádnou díru do světa neudělá. Nabízel jí proto několik možností s použitím iniciál Y. S., protože monogram musel být kvůli manželovi zachován. Zpěvačce se nejvíce líbila Simonová, čímž byl vznik slavného dua korunován.

Chladil se Simonovou vytvořili jeden z nejstabilnějších pěveckých párů v historii české populární hudby. Od toho okamžiku měla Simonová plné ruce práce. Byla velmi žádaná a množství vystoupení nebralo konce. Její popularita stoupala, vztah s manželem však uvadal. Na rodinu jí totiž moc času nezbývalo. O syna se staraly většinou babičky a manžel se užíral žárlivostí.

Údajně nevěřil, že Simonová s Chladilem nic nemá.

Manželství tak vzalo brzy za své.

Žárlivost jí ničila vztahy

Nejvíce byl všem osudovým mužům Simonové trnem v oku její pěvecký kolega Milan Chladil. Nikdo nechtěl věřit, že ti dva spolu skutečně nic nemají a že jsou pouze kolegové. Na žárlivosti tak ztroskotalo i druhé manželství s hudebním skladatelem Jaromírem Vomáčkou (†55). Třetím životním partnerem Simonové se stal dirigent Karel Vlach, s nímž žila až do jeho smrti.

Bylo to prý její nejklidnější období. „Všichni mí partneři byli osobnosti, ale ti první dva neunesli, že nestojím v jejich stínu,“ konstatovala s odstupem času nestárnoucí zpěvačka.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

reklama