Z druhého břehu se vrátila až za 7 týdnů

Osudově přechodila „obyčejnou“ chřipku. Pak přišla o vysněné miminko. A po kolapsu už navždy zůstala na vozíku.

Herečka Markéta Fišerová si na slávu musela chvíli počkat. Až když dostala roli vychovatelky Ajky Šimkové v seriálu My všichni školou povinní, začali všichni mluvit o talentované půvabné černovlásce, ze které jednou bude veliká hvězda. Cesta do sedmého nebe pokračovala svatbou s žádaným kolegou Markem Ebenem. Jenže pak z onoho pomyslného žebříku spadla.

Ani zvěrolékařka, ani zdravotní sestřička, ani paní učitelka. Markéta Fišerová (*1960) chtěla splnit velké přání maminky a dědečka, obou hudebníků, kteří si pro ni vysnili kariéru před kamerou.

Také vás může zajímat ...

Hrála doma na Kladně i v Praze

Dlouho se držela nalinkovaného plánu. Úspěšně vystudovala konzervatoř a pak, chtělo by se říct ve vší tichosti, nastoupila do divadla v rodném Kladně. Občas ovšem nasedla na autobus a zajela si zahrát do některého z pražských divadel.

A dokonce přišla i nabídka několika nepříliš významných filmových a televizních rolí (Řekneme si to příští léto, Útěky domů, Poslední vlak).

Všichni školou povinní ji proslavili

Vše se změnilo ve chvíli, kdy dostala roli v seriálu My všichni školou povinní. Sokyni v lásce tehdy zářící hvězdy Veroniky Žilkové zahrála tak přesvědčivě, že dokázala probudit i slavné režiséry, dřímající u televizních obrazovek. Ti, kteří po ní okamžitě sáhli a obsadili třeba do pohádek, měli štěstí. Ta opravdová sláva půvabné Markéty Fišerové totiž trvala pouhé tři roky.

Když už se pomalu blížila k vrcholu, řekl režisér Osud své „Stop!“

Nebyl čas na stonání

Ruku na srdce, kolikrát jste mávli rukou nad tím, když vám v ordinaci kladli na srdce, že chřipka je svinstvo a není dobré ji přecházet? Markéta tehdy také varování neposlechla. Na nějaké dlouhé vylehávání nebyl čas. Byla čerstvě vdaná a s manželem Markem Ebenem (*1957) měli tolik pracovních i osobních plánů. Hráli spolu divadlo, nazpívali spoustu krásných písniček pro děti.

Kdepak, nebyl čas na nějaké stonání.

V pohádce O štěstí a kráse hrála jak pradlenku, tak princeznu.

Oslabené srdíčko ji zradilo

Zvlášť, když bylo zapotřebí zařídit vše potřebné pro nového člena rodiny. Vysněné miminko bylo na cestě. A najednou se ozvalo Markétino srdíčko oslabené chřipkou. Bylo toho na něj v posledních měsících nějak moc. Není divu, že se za těchto okolností malá Terezka narodila hodně předčasně. A po pár dnech navíc své nešťastné rodiče zase navždy opustila.

Mysleli si, že jen něco špatného snědla

Ještě jednou se Markéta nepřízni osudu vzepřela. Věřila v to, že ji ze dna dostane návrat do práce. Točila šíleným tempem. A pak, těsně před jejími 26. narozeninami, jí při sledování televize začala příšerně bolet hlava. Myslela si, že snad musela něco zkaženého sníst. To ostatně řekl nemocničnímu personálu i její muž, když ji odvezl do špitálu.

Doufal, že si ji už ráno zase odveze domů.

Manžel jí dával zázračné obklady

Jenže po svítání už byla jeho žena v hlubokém bezvědomí. A zoufalému manželovi nikdo nebyl schopen říct, co kóma způsobilo. A co hůř, nikdo z lékařů netušil, zda se vůbec někdy z výletu na druhý břeh vrátí. Sedm týdnů o sobě Markéta Fišerová nevěděla. Netušila, že medicína nad ní vlastně už zlomila hůl.

Že Marek Eben dostal v divadle volno, aby jí mohl obkládat hlavu odvarem podle receptu známého pátera Ferdy.

Že u jejího lůžka zůstává celé hodiny a čeká, zda znovu otevře své krásné hnědé oči.

Jako vychovatelka Veronika v seriálu Třetí patro

Dýchaly za ni umělé plíce

Když tak po sedmi týdnech konečně učinila, probudila se do jiného světa. Nebyly v něm televizní kamery ani tleskající návštěvníci divadla. Ze začátku by je nedokázala ani oslovit, vždyť měla ochromenou tvář i znehybnělé tělo, které ji neposlouchalo. Bez umělých plic by se nedokázala ani nadechnout. To, že nakonec skončila „jen“ na invalidním vozíku, se za daných okolností rovnalo zázraku.

Mimochodem, nikdy se nezjistilo, co se ten večer vlastně s mladou herečkou stalo.

Co zapříčinilo to, že už nikdy nebyla taková jako dřív.

První rok strávili po špitálech

A totéž se dá říct o jejím manželovi Marku Ebenovi. „Mně bylo osmadvacet, manželce šestadvacet let. Byli jsme ve věku, kdy vás ani nenapadne, že by se vám mohlo něco podobného stát,“ vzpomíná na začátek života číslo 2. Dlouho nedovolil, aby se k jeho ženě někdo přiblížil. Pokud to šlo, staral se o ni sám. Hned první rok po mozkové příhodě mohli klidně odepsat celý.

Strávili ho po nemocnicích, pak cestami do rehabilitačního ústavu.

Už je to zase ona!

Pokud žijete v představě, že lidi, které osud posadí do vozíku, rezignují, jste na omylu. Jistě, i Markéta Fišerová potřebovala čas na to, aby se, byť pomyslně, postavila na vlastní nohy. Dlouho trvalo, než se objevila mezi nejbližšími přáteli. Než společně se svým mužem vyjela třeba na koncert.

Ale pak to zase byla ta akční, temperamentní žena, která dokáže držet krok i s těmi, kteří měli víc štěstí. Být opravdovým parťákem svému muži. „Když jsme se poprvé zase „kousli“, tak jsem si paradoxně oddechl, že už bude zase všechno vlastně v pořádku,“ ohodnotil stav její duše Marek Eben.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Staré dobré časy

V pestré nabídce měsíčníku STARÉ DOBRÉ ČASY čtenáři najdou vzrušující příběhy ze soukromí českých i zahraničních hereckých a pěveckých legend nedávné minulosti.

Komentáře

...