Můj bratr byl celý život vášnivý myslivec. Zodpovědný a veliký ochránce přírody i zvířat. A vždycky říkal, že i hony k té jeho myslivecké práci neodmyslitelně patří.
Bratr Milan si nasadil na hlavu svůj zelený klobouček a všem nám zamával. „Tak Marie, večer donesu něco dobrého.“ Zamrkal spiklenecky na svoji manželku. Byla jsem u nich na návštěvě. Každý rok jezdím k bratrovi v době zdejšího slavného honu.
Najíme se dobré zvěřiny. Švagrová je skvělá kuchařka. A já pak ještě odvezu „výslužku“ dětem. Už jsem se moc těšila.
Chlapi se vrátili bez bratra
Když se stmívalo, začali se do vesnice trousit myslivci se svými úlovky. Ale Milan nikde. V hospodě už bylo veselo, když jsme tam se švagrovou dorazily. Nikdo Milana už několik hodin neviděl.
Všichni se domnívali, že je dávno doma. Místní lidé se s námi vydali Milana hledat. Přidali se samozřejmě i myslivci.
Pokračovali jsme zase ráno
Hledali jsme asi do půlnoci. Pak padla strašná mlha, že nebylo vidět skoro na krok. Naštěstí nebyla velká zima. Říkali jsme si, že pokud není Milan vážně zraněný, mohl by do rána v lese vydržet.
Byl na pobyt v něm přece velice dobře zvyklý. Hledání se odvolalo. Ale ta hrůza, kterou jsme s Marií a její dcerou zbytek noci prožívaly, se nedá nijak popsat. Ráno jsem zavolali policii.
Objasní se to?
Pak Milana našli. Ležel v houští, zastřelený. Mrtvý byl už několik hodin. Někdo ho musel trefit včera přes den, ještě za světla. Byla to nešťastná náhoda? Úmysl? Tragédie otřásla celou naší vesnicí.
Vyšetřování ukázalo, že bratra zabila odražená střela jeho kamaráda. Nebyla to jeho vina. Bratr neměl v těch místech co dělat. A kolega ho nemohl v houští vidět. Co tam Milan dělal, se už nikdy nedozvíme. Byl to zkušený myslivec, který zřejmě udělal fatální chybu.
Helena P. (58), Plzeň
