Nikdy si nevzal ani acylpyrin a nemoci léčil bylinkami. Až po úrazu se změnil a polykal prášky po hrstech. Z manžela se stal feťák a přede všemi svoji závislost na lécích tajil!
Cílem našich procházek byly vždycky nějaké bylinky. S dětmi jsme trhali květy, listy i občas i nějaké ty kořeny. Časem se ze mě i z dětí stali díky manželovým přednáškám úplní znalci. Třeba žebříček jsme sušili a léčili s ním můj vysoký tlak. A třezalka zas zabírala, když syn trpěl nespavostí. A když manželovi začaly řídnout vlasy, myl si je odvarem z lichořeřišnice a opravdu mu to pomohlo!
Úraz všechno změnil
Díky tomu koníčku jsme nejen pobývali často v přírodě, ale dcera vystudovala zemědělskou školu a v tomto oboru podniká. Ani syn nezůstal pozadu a pracuje v bylinkářské firmě vyrábějící kapky a tinktury. Prostě jsme byli takoví hodně přírodní lidé. Nikdy by mě nenapadlo, jak rychle se může všechno změnit. Manželovi nebylo ani pětapadesát a cítil se skvěle, když prodělal těžký úraz. Spadl z kola. Na rovině a při celkem pomalé jízdě. Dokonce měl na hlavě helmu, kterou nosil opravdu nerad, protože si v ní prý připadal jako nějaký ňouma. No, tenkrát ji měl, ale nebyla mu nic platná. Zlomil si totiž nohu a pochroumal páteř. V nemocnici si poležel skoro měsíc a bylo to s ním k nevydržení! „Nudím se! Přines mi nějaké knížky! Přines mi přehrávač, ať mohu poslouchat nějakou muziku. Kup mi malinkou televizi na noční stolek!“
Myslela jsem, že užívá viagru
Příkazy rozdával snad při každé návštěvě. Jídlo, ovoce, bylinkové odvary. Bylo to s ním k nevydržení. Možná právě proto byl zřejmě propuštěn do domácího ošetřování dřív, než bylo vhodné. Doma se uvelebil v křesle a z něho řídil celou domácnost. Tedy, jen mě. Děti už u nás nebydlely a jejich návštěvy se omezily jen na nějakou tu hodinku týdně. Vůbec jsem se jim nedivila. Po pár týdnech našeho malého soukromého pekla se ale přece jen začal manželův stav zlepšovat. Alespoň jsem si to tehdy myslela! Najednou byl čilý a plný života. Ale také jakoby zrychlený. Jakoby ho někdo natáhl na klíček! Nevěnovala jsem tomu pozornost. Byla jsem ráda, že mám konečně trochu klidu. Jednou, při úklidu, jsem našla pod manželovým křeslem nějakou pilulku. Byla světle modrá a mě napadlo, zda nechroustá viagru! Musela jsem se smát. To bych tedy do svého muže nikdy neřekla!
Léky z internetu
Ale bezstarostný smích mě okamžitě přešel, když jsem usedla k internetu a našla si obrázek. Tahle pilulka vypadala jinak. Neměla ani ten známý tvar a dokonce ani velikost. Byla to záhada. Kde se v naší domácnosti vzala? Napadlo mě prohledat manželovy věci. Noční stolek, kapsy a jeho tajnou přihrádku ve skříni. On si totiž jen myslel, že je tajná. Já o ní věděla dlouho, ale nikdy nic, mimo pár hanbatých časopisů jsem v ní nenašla. Tentokrát ale můj objev předčil očekávání. V přihrádce měl několik balení léků! Na bolest, na spaní a dokonce na deprese, což jsem zjistila z takových těch letáčků, co jsou v každé krabičce. Prášky si objednával přes internet! To jsem zjistila, až když jsem zavolala synovi, aby mu prohlédnul jeho počítač. „Mami, táta je úplný feťák, to jsou hrozně silné léky, co tajně užívá! A navíc ani nejsou legální. To je tedy hrůza!“ děsil se syn a nevěřícně kroutil hlavou.
Choval se jako dítě
Můj manžel byl ten poslední člověk na světě, koho bychom z něčeho takového podezírali! Dcera se hned svého otce zastávala. Prý to musí být nějaké nedorozumění. Ale jaké? Žádné vysvětlení nás přes všechnu snahu nenapadlo. Na večer jsem svolala rodinnou poradu. Po večeři jsem společně s dětmi na manžela udeřila. Nejdřív zapíral, ale potom se pod tíhou důkazů přiznal. „Nemohl jsem už ty bolesti vydržet! Bylinky nezabíraly. Tak jsem si pomohl sám,“ přiznal smutně a skoro se rozbrečel. Ráno jsem šla k našemu obvodnímu lékaři a všechno řekla. Manžel trucoval doma a za žádnou cenu na žádné vyšetření jít nechtěl. Choval se jako malé dítě. Nebo spíš jako puberťák na drogách… Přestal jíst a nemohl spát. Klepaly se mu ruce. Začaly mu padat vlasy a stárnul snad ze dne na den. Skoro si nebyl podobný. Měl asi abstinenční příznaky, když všechny ty dryáky přestal ze dne na den užívat!
Už se zase léčí jen bylinkami
A taky byl pěkně protivný. Dokonce mi jednou ukradl z peněženky peníze, aby si mohl koupit nějaké prášky v lékárně. Snědl jich rovnou půlku balení. Začala jsem mít o něho opravdový strach, a jak se ukázalo, byl opodstatněný. „Je mi hrozně zle,“ sdělil mi jednou ráno tenkým hláskem, a když jsem se na něho podívala, zděsila jsme se. Můj manžel byl úplně žlutý! Jako citron. Zavolala jsem záchranku. Žlutá barva byla od selhávajících jater. Všechny ty pilulky, co spolykal, mu je poškodila! A tak, tentokrát, ležel manžel v nemocnici skoro půl roku. Dali ho jakž takž dohromady, ale podlomené zdraví mu zůstalo. Už zase chodíme do přírody na bylinky a doufáme, že se jeho zdraví časem zlepší!
Blažena S. (58), Prachatice
