Budoucí skvělý herec a nyní vynikající lékař Vladimír Pucholt (76) se narodil v jednom z nejbolestivějších období české historie. Zatímco Německo právě odstartovalo konečné řešení židovské otázky, na východní frontě zuřila krvavá bitva u Stalingradu.
Vladimírův tatínek byl advokát, což celé rodině později velmi zkomplikovalo život. Malý Vladimír se poprvé objevil před kamerou v pouhých deseti letech jako jeden z chlapců v dobrodružném rodinném filmu Konec strašidel z roku 1952, líčícím statečnost malých pionýrů.
O dva roky později si ho filmaři vybrali znovu jako představitele malého fotoamatéra v komedii Návštěva z oblak, která měla premiéru v roce 1955.
Stačil jen jediný pohled
Pak už se Vladimírova kariéra začínala slibně rozjíždět. Vladimírovi ještě nebylo ani patnáct let, když poprvé hrál pod taktovkou slavného režiséra Jiřího Krejčíka (†95).
V jeho úspěšné komedii O věcech nadpřirozených z roku 1958 si zahrál v povídce Glorie kominického učně. Dodnes se říká, že stačil jeden jediný Pucholtův udivený pohled, aby byl Krejčík přesvědčený, že tenhle mladík má mimořádný talent a že spolupracovat s ním stojí určitě za to.
Vladimír si pak zahrál ještě několik dalších postav, například zámečnického učedníka v krimikomedii Kasaři či Cyrilka Bureše v další komedii Žalobníci.
Na žádné škole ho nechtěli
Pucholt ani po maturitě nebyl přesvědčený, že by se měl v budoucnu věnovat právě herectví. Z celého srdce toužil po studiu medicíny nebo
jazyků.
Celé dilema nakonec vyřešil Vladimírův nevhodný původ. Jeho tatínek advokát totiž odmítl po roce 1948 dál vykonávat právnickou praxi v bezprávním státě a raději se živil jako tramvaják nebo pomocný dělník na stavbách.
Proto jeho syn nedostal doporučení ke studiu na žádnou z vysokých škol. Jedinou, která byla ochotna pozvat Pucholta i s jeho problematickým původem k přijímacím zkouškám, byla DAMU. Ale ani tam Vladimír napoprvé neuspěl.
Chovanec? Ne!
Vyučil se proto spojovým mechanikem v Tesle Karlín. Jenže v posledním ročníku se přece jen rozhodl, že se znovu pokusí přihlásit na DAMU.
Vladimír věnoval zvláštní pozornost přípravám na zkoušky, při kterých mu pomohl legendární Ladislav Pešek (†79). A přestože to tentokrát vyšlo, Pucholt školu nakonec nedokončil.
Nemohl dostudovat, protože odmítl roli chovance polepšovny. Cítil prý, že by ho nedokázal zahrát pravdivě. Vladimír v roce 1965 na fakultě skončil, a dokonce mu za trest hrozil dočasný zákaz herecké činnosti.
Protože se ale mezitím stal dobře známým a také velmi oblíbeným hercem, tak na zákaz nakonec nedošlo.
Svou velmi významnou roli v tom sehrál právě režisér Krejčík, který si Pucholta přes odpor vyšších míst prosadil v roce 1962 pro roli Dormědonta v inscenaci Pozdní láska v hlavních rolích s Olgou Scheinpflugovou (†65) a Vladimírem Šmeralem (†78).
Právě tato postava Vladimírovi otevřela cestu ke skutečně velkým rolím. K nim patřila postava zednického učně Čendy Semeráda v jednom z prvních filmů takzvané československé nové vlny, komedii Černý Petr z roku 1964, který natočil tehdy začínající režisér Miloš Forman (†86).
Legendární hláška: „Ahój! Slyšíš ten rozdíl?“, kterou ve snímku pronesl právě Pucholt, později mezi filmovými fanoušky zlidověla a stala se symbolem celé jedné generace. Po ní přišla role, jež z Vladimíra udělala navždy skutečnou filmovou hvězdu.
A i když se tento sympatický muž herectví už několik desítek let nevěnuje, tak se jeho čestný, zásadový a až po uši zamilovaný Filip z legendárního muzikálu režiséra Ladislava Rychmana (†84) Starci na chmelu nesmazatelně vryl do dějin české kinematografie.
Role psaná přímo na tělo
Snad i díky chytlavým písničkám v podání Karla Gotta (79), Josefa Zímy (87), Jany Petrů (†52), Karla Štědrého (†80) a Jany Malknechtové (78), z nichž se téměř okamžitě staly hity, měl muzikál rekordní návštěvnost.
Vladimír ve Starcích na chmelu tak zabodoval, že mu Miloš Forman společně se scenáristy Jaroslavem Papouškem (†66) a Ivanem Passerem (85) napsali hlavní roli takzvaně na tělo ve svém novém filmu Lásky jedné plavovlásky, který šel do kin v roce 1965.
Jeho partnerku v tomto snímku hrála tehdy neokoukaná Hana Brejchová (72), sestra Formanovy bývalé manželky Jany Brejchové (79). Tato nesmrtelná komedie s poněkud hořkým koncem sklízela úspěchy po celém světě.
V roce 1967 se dokonce dostala mezi pět neanglicky mluvených filmů, nominovaných na Oscara. Ta největší Pucholtova role měla ale teprve přijít.
A byl to opět režisér Krejčík, kdo si Vladimíra prosadil jako mladého strážmistra do trpké komedie Svatba jako řemen z roku 1967. Skvělý film nastavil kruté zrcadlo všem možným státním autoritám, od policistů přes různé funkcionáře a vojáky až po pokladního na nádraží.
Snad právě proto se tato komedie ocitla na dalších dvaadvacet let v trezoru. I tak to ale mnozí sváděli na Pucholta, pro nějž byla Svatba jako řemen posledním filmem, který v Čechách natočil.
Odmítal role kvůli emigraci
V té době se Vladimír proslavil i jako člen legendárního pražského Činoherního klubu. Byl jedním ze zakládajících členů souboru a režisér Jan Kačer (82), který soubor v roce 1965 dával dohromady, později prohlásil:
„Chtěl jsem, aby to byli lidi, kteří nenáviděli totalitu, měli v sobě fantazii, tvořivost, svobodu.“ Brzy se na lístky do „Činoheráku“ stály dlouhé fronty a nadějný Pucholt v něm vydržel dva roky.
Protože v té době ale vážně uvažoval o emigraci, tak smlouvu na další sezonu nepodepsal. Tehdy jen umělecký šéf Jaroslav Vostrý (88) věděl, že Pucholt odehraje jen několik dalších představení a pak opustí republiku.
Z toho důvodu také Vladimír odmítl nabízenou roli v připravované komedii Penzion pro svobodné pány, a tak ho nahradil Jiří Hrzán (†41).
Roli, a dokonce hlavní, pro něj v té době měl i Jiří Menzel (81) ve svém připravovaném snímku Ostře sledované vlaky. Místo něj pak jako Miloš Hrma zazářil mladičký Václav Neckář (75).
Odjel do Velké Británie
Protože Vladimír uvažoval o emigraci již dlouho, tak ho jeho tatínek, který tehdy pracoval jako topič v jednom z pražských divadel, velmi intenzivně učil anglicky.
Málokdo dnes ví, že se Pucholt nechtěl vrátit do Československa již během hostování divadla v Dánsku. Tehdy napsal mamince dopis, ve kterém jí sdělil, že na Západě požádá o azyl.
Jenže rodiče ho telefonicky přesvědčili, aby se vrátil. Když pak v roce 1968 dostal povolávací rozkaz k nástupu základní vojenské služby, využil toho, že měl dosud platnou výjezdní doložku, a odjel do Velké Británie.
Tím hnacím motorem pro jeho odchod z republiky byl obrovský pocit křivdy, že mu zdejší režim nedovolil stát se lékařem. V Čechách slavný Pucholt musel v Anglii začínat doslova od nuly.
Nejprve uklízel byty, aby se uživil, pak se mu přece jen podařilo získat místo laboranta v nemocnici. Protože mu českou maturitu neuznali, musel chodit do večerní školy.
Pak poslal přihlášky ke studiu na několik lékařských fakult a byl přijat v Sheffieldu. Když v roce 1974 absolvoval s vynikajícím prospěchem, splnil se Pucholtovi jeho velký sen. Z vynikajícího českého herce se v Anglii stal špičkový lékař, který se specializoval na péči o novorozence.
Splnil se mu velký sen
V roce 1981 pak s manželkou Rosemary, výtvarnicí, zaměřenou na tkaní goblénů, synem Lyndseyem (42) a dcerou Camillou zamířil do Kanady, která měla lékařů s jeho specializací nedostatek.
Po čase se stal vedoucím lékařem neonatologického oddělení a současně si otevřel ve svém domě soukromou ordinaci. Vladimír, který nedávno odešel na odpočinek, se nyní plným právem raduje z úspěchu svých dětí. Jeho syn se stal kapitánem dopravního letadla a dcera je vynikající novinářkou.
Komentáře