Z nadějného herce se stal za mořem uznávaný lékař

Budoucí skvělý herec a nyní vynikající lékař Vladimír Pucholt (76) se narodil v jednom z nejbolestivějších období české historie. Zatímco Německo právě odstartovalo konečné řešení židovské otázky, na východní frontě zuřila krvavá bitva u Stalingradu.

Vladimírův tatínek byl advokát, což celé rodině později velmi zkomplikovalo život. Malý Vladimír se poprvé objevil před kamerou v pouhých deseti letech jako jeden z chlapců v dobrodružném rodinném filmu Konec strašidel z roku 1952, líčícím statečnost malých pionýrů.

Také vás může zajímat ...

O dva roky později si ho filmaři vybrali znovu jako představitele malého fotoamatéra v komedii Návštěva z oblak, která měla premiéru v roce 1955.

Stačil jen jediný pohled

Pak už se Vladimírova kariéra začínala slibně rozjíždět. Vladimírovi ještě nebylo ani patnáct let, když poprvé hrál pod taktovkou slavného režiséra Jiřího Krejčíka (†95).

V jeho úspěšné komedii O věcech nadpřirozených z roku 1958 si zahrál v povídce Glorie kominického učně. Dodnes se říká, že stačil jeden jediný Pucholtův udivený pohled, aby byl Krejčík přesvědčený, že tenhle mladík má mimořádný talent a že spolupracovat s ním stojí určitě za to.

Vladimír si pak zahrál ještě několik dalších postav, například zámečnického učedníka v krimikomedii Kasaři či Cyrilka Bureše v další komedii Žalobníci.

Na žádné škole ho nechtěli

Pucholt ani po maturitě nebyl přesvědčený, že by se měl v budoucnu věnovat právě herectví. Z celého srdce toužil po studiu medicíny nebo
jazyků.

Celé dilema nakonec vyřešil Vladimírův nevhodný původ. Jeho tatínek advokát totiž odmítl po roce 1948 dál vykonávat právnickou praxi v bezprávním státě a raději se živil jako tramvaják nebo pomocný dělník na stavbách.

Proto jeho syn nedostal doporučení ke studiu na žádnou z vysokých škol. Jedinou, která byla ochotna pozvat Pucholta i s jeho problematickým původem k přijímacím zkouškám, byla DAMU. Ale ani tam Vladimír napoprvé neuspěl.

Chovanec? Ne!

Vyučil se proto spojovým mechanikem v Tesle Karlín. Jenže v posledním ročníku se přece jen rozhodl, že se znovu pokusí přihlásit na DAMU.

Vladimír věnoval zvláštní pozornost přípravám na zkoušky, při kterých mu pomohl legendární Ladislav Pešek (†79). A přestože to tentokrát vyšlo, Pucholt školu nakonec nedokončil.

Nemohl dostudovat, protože odmítl roli chovance polepšovny. Cítil prý, že by ho nedokázal zahrát pravdivě. Vladimír v roce 1965 na fakultě skončil, a dokonce mu za trest hrozil dočasný zákaz herecké činnosti.

Protože se ale mezitím stal dobře známým a také velmi oblíbeným hercem, tak na zákaz nakonec nedošlo.

Svou velmi významnou roli v tom sehrál právě režisér Krejčík, který si Pucholta přes odpor vyšších míst prosadil v roce 1962 pro roli Dormědonta v inscenaci Pozdní láska v hlavních rolích s Olgou Scheinpflugovou (†65) a Vladimírem Šmeralem (†78).

Právě tato postava Vladimírovi otevřela cestu ke skutečně velkým rolím. K nim patřila postava zednického učně Čendy Semeráda v jednom z prvních filmů takzvané československé nové vlny, komedii Černý Petr z roku 1964, který natočil tehdy začínající režisér Miloš Forman (†86).

Legendární hláška: „Ahój! Slyšíš ten rozdíl?“, kterou ve snímku pronesl právě Pucholt, později mezi filmovými fanoušky zlidověla a stala se symbolem celé jedné generace. Po ní přišla role, jež z Vladimíra udělala navždy skutečnou filmovou hvězdu.

A i když se tento sympatický muž herectví už několik desítek let nevěnuje, tak se jeho čestný, zásadový a až po uši zamilovaný Filip z legendárního muzikálu režiséra Ladislava Rychmana (†84) Starci na chmelu nesmazatelně vryl do dějin české kinematografie.

Role psaná přímo na tělo

Snad i díky chytlavým písničkám v podání Karla Gotta (79), Josefa Zímy (87), Jany Petrů (†52), Karla Štědrého (†80) a Jany Malknechtové (78), z nichž se téměř okamžitě staly hity, měl muzikál rekordní návštěvnost.

Vladimír ve Starcích na chmelu tak zabodoval, že mu Miloš Forman společně se scenáristy Jaroslavem Papouškem (†66) a Ivanem Passerem (85) napsali hlavní roli takzvaně na tělo ve svém novém filmu Lásky jedné plavovlásky, který šel do kin v roce 1965.

Jeho partnerku v tomto snímku hrála tehdy neokoukaná Hana Brejchová (72), sestra Formanovy bývalé manželky Jany Brejchové (79). Tato nesmrtelná komedie s poněkud hořkým koncem sklízela úspěchy po celém světě.

V roce 1967 se dokonce dostala mezi pět neanglicky mluvených filmů, nominovaných na Oscara. Ta největší Pucholtova role měla ale teprve přijít.

A byl to opět režisér Krejčík, kdo si Vladimíra prosadil jako mladého strážmistra do trpké komedie Svatba jako řemen z roku 1967. Skvělý film nastavil kruté zrcadlo všem možným státním autoritám, od policistů přes různé funkcionáře a vojáky až po pokladního na nádraží.

Snad právě proto se tato komedie ocitla na dalších dvaadvacet let v trezoru. I tak to ale mnozí sváděli na Pucholta, pro nějž byla Svatba jako řemen posledním filmem, který v Čechách natočil.

Odmítal role kvůli emigraci

V té době se Vladimír proslavil i jako člen legendárního pražského Činoherního klubu. Byl jedním ze zakládajících členů souboru a režisér Jan Kačer (82), který soubor v roce 1965 dával dohromady, později prohlásil:

„Chtěl jsem, aby to byli lidi, kteří nenáviděli totalitu, měli v sobě fantazii, tvořivost, svobodu.“ Brzy se na lístky do „Činoheráku“ stály dlouhé fronty a nadějný Pucholt v něm vydržel dva roky.

Protože v té době ale vážně uvažoval o emigraci, tak smlouvu na další sezonu nepodepsal. Tehdy jen umělecký šéf Jaroslav Vostrý (88) věděl, že Pucholt odehraje jen několik dalších představení a pak opustí republiku.

Z toho důvodu také Vladimír odmítl nabízenou roli v připravované komedii Penzion pro svobodné pány, a tak ho nahradil Jiří Hrzán (†41).

Roli, a dokonce hlavní, pro něj v té době měl i Jiří Menzel (81) ve svém připravovaném snímku Ostře sledované vlaky. Místo něj pak jako Miloš Hrma zazářil mladičký Václav Neckář (75).

Odjel do Velké Británie

Protože Vladimír uvažoval o emigraci již dlouho, tak ho jeho tatínek, který tehdy pracoval jako topič v jednom z pražských divadel, velmi intenzivně učil anglicky.

Málokdo dnes ví, že se Pucholt nechtěl vrátit do Československa již během hostování divadla v Dánsku. Tehdy napsal mamince dopis, ve kterém jí sdělil, že na Západě požádá o azyl.

Jenže rodiče ho telefonicky přesvědčili, aby se vrátil. Když pak v roce 1968 dostal povolávací rozkaz k nástupu základní vojenské služby, využil toho, že měl dosud platnou výjezdní doložku, a odjel do Velké Británie.

Tím hnacím motorem pro jeho odchod z republiky byl obrovský pocit křivdy, že mu zdejší režim nedovolil stát se lékařem. V Čechách slavný Pucholt musel v Anglii začínat doslova od nuly.

Nejprve uklízel byty, aby se uživil, pak se mu přece jen podařilo získat místo laboranta v nemocnici. Protože mu českou maturitu neuznali, musel chodit do večerní školy.

Pak poslal přihlášky ke studiu na několik lékařských fakult a byl přijat v Sheffieldu. Když v roce 1974 absolvoval s vynikajícím prospěchem, splnil se Pucholtovi jeho velký sen. Z vynikajícího českého herce se v Anglii stal špičkový lékař, který se specializoval na péči o novorozence.

Splnil se mu velký sen

V roce 1981 pak s manželkou Rosemary, výtvarnicí, zaměřenou na tkaní goblénů, synem Lyndseyem (42) a dcerou Camillou zamířil do Kanady, která měla lékařů s jeho specializací nedostatek.

Po čase se stal vedoucím lékařem neonatologického oddělení a současně si otevřel ve svém domě soukromou ordinaci. Vladimír, který nedávno odešel na odpočinek, se nyní plným právem raduje z úspěchu svých dětí. Jeho syn se stal kapitánem dopravního letadla a dcera je vynikající novinářkou.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje šťastná hvězda

Váš oblíbený časopis Moje šťastná hvězda dostal novější kabátek! Můžete se těšit na nové rubriky, ještě více žhavých kauz, které hýbou českým showbyznysem, dojemné osudy filmových legend i pikantní lásky slavných. To vše už v tomto čísle!

Komentáře

reklama