Můj kousek štěstí

Za svou zradu jsem tvrdě zaplatila

Odloudila jsem manžela sestře, ale nakonec jsem skončila ze všech nejhůř

Mohla jsem být spokojená s tím, co mám, ale záviděla jsem sestře jejího muže. Nebylo tak těžké ho získat, mnohem hůř se teď vyrovnávám s následky. 

K dyž jsme odešly od rodičů, bylo sestře dvaadvacet a mně 24 let. Vdávaly jsme se skoro současně, ale já dřív. Já jsem vždycky musela být ve všem první. Když jsem se dozvěděla, že má Jiřina chlapa, který ji požádal o ruku, šla jsem na diskotéku a tam sbalila jednoho obstarožního chlapíka, co se tam objevil mezi mládeží asi ze zoufalství a taky se tam vyjímal, jak se píše v detektivkách, jako tarantule na piškotovém dortu.

To je partie!

Když se mnou tančil, snažil se, chudák ze všech sil, ale byl směšný a já začínala mít strach, aby nedostal kolaps. Pro ten večer to stačilo, ale když se pak hned druhý den ozval, věděla jsem, že se chytil a na první schůzce v cukrárně jsem Oldřicha pořádně vyzpovídala. Nestačila jsem valit oči. Ten chlap byl, jak se říká, za vodou. Dva domy na „dobré adrese“, nějaké dědictví po rodičích jako podíl v restituované firmě a manželka na pravdě boží, dcera provdaná do Švýcarska a nestýkají se. Málem jsem se radovala, ale pak jsem se zarazila, že to je na mně vidět, tak abych neudělala nějaké faux pas. Od té doby jsem dávala velký pozor, začala jsem se chovat velice kultivovaně a tvářila jsem se vzdělaně a na úrovni. On se potil, za chvíli se mi odhodlal ždímat ruku a ještě ten večer mě pozval k sobě domů. Dům jako hrom, nikdo nikde, ale bylo vidět, že má uklízečku a zařízení bylo vkusné, i když poněkud z jiné doby. Nábytek ovšem vzácný, v obýváku byly tedy pěkné starožitnosti, to se nedalo přehlédnout. No, říkala jsem si, že si ho ještě proklepnu a že s ním nestrávím přece noc hned teď, a navíc bych tak vypadala, že jsem do větru, když se nebudu trochu upejpat. Po týdnu jsem měla všechny informace pohromadě díky mé kamarádce z banky a rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Ten akt jsem ovšem tenkrát uvedla jako zcela dramatickou a osudovou akci a zdůraznila jsem, že s chlapcem, se kterým mám něco mít, také hodlám otěhotnět a vzít si ho.

Nemohu otěhotnět

Rovnou přinesl prstýnek. Byl starožitný, pasoval mi jen na malíček, ale skutečně se zdálo, že je briliantový. Druhý den ráno měl oči navrh hlavy, byla jsem už tehdy dost zkušená a celkem obratná, takže jsem zanechala velice dobrý dojem. Nebylo těžké ho dostat do chomoutu. Stihla jsem to o měsíc dřív než sestra s čerstvým doktorem práv. Uplynuly dva roky. Sestra čekala už druhé dítě a já nic. Podezírala jsem z toho defektu manžela, ale ani když jsem mu zahýbala s kdekým, do jiného stavu jsem nepřišla. Chyba byla ve mně, ujistil mě pak lékař. A aby toho nebylo málo, Oldřicha ranila mrtvice a přestal mluvit i chodit. Najednou mi začalo docházet, že jsem si zpackala život. Jsem s člověkem, kterého jsem nikdy nemilovala a k tomu je ještě mrzák. Nemám děti a moje sestra má úspěšného a velmi slušně vydělávajícího štramáka, dvě krásné děti a věčný úsměv od ucha k uchu.

Drsný dopad

Plán, který jsem vymyslela, byl ale snad ještě horší, než ten první. Trvalo to sice pár let, ale po delší době svádění a následné nevěry jsem sestřina Jiřího zmámila natolik, že se s Jiřinou, se kterou jim to v intimní sféře příliš neklapalo, rozhodl nechat rozvést. Počítala jsem s tím, že když udělám já to samé, bude to prima rošáda. Jenomže jsem nepočítala s tím, že ten můj trouba měl pro tenhle případ všechno docela dobře pohlídané, možná to na dálku ošetřila ta jeho dcera. Ona se samozřejmě o jeho mrtvici dozvěděla a její právníci za mými zády jednali, zatímco já randila s Jiříkem. Jak se ukázalo, v moderní době nějaká vzdálenost přes půl Evropy nehraje roli. Oldřichova dcera mě velkoryse odbyla několika miliony a ty stačily akorát na to, abych se mohla odstěhovat do svého bytu. Šla jsem do práce, a když se Jiří konečně s mou sestrou rozvedl, potkal mladou holku a zanedlouho si ji vzal. Jiřině zůstal majetek a děti a dál si žila v klidu, se mnou ovšem přerušila veškerý kontakt. Začala jsem chodit do restaurace u mé práce, kam chodili dělníci rovnou ze směny. Tam jsem se seznámila s Mojmírem, a to jsem teprve měla poznat, zač je v Pardubicích perník.

Zbyly mi výčitky

Vzala jsem si toho ožralu na byt a poznala záhy jeho tvrdou pěst. Každá záminka mu byla dobrá. Mlátil mě, když jsme přišli domů, když přišel z hospody on a já na něj jako hodná ženuška čekala, když jsem byla nemocná, a byla proto k ničemu, když špatně dopadl fotbal, když jsem připálila jídlo, když nebyla teplá večeře, když bylo k večeři to samé jako včera. A když jsem vyhrožovala, že ho udám, seřezal mě tak, že mě odvezla sanitka. Bála jsem se ho udat, ale nakonec mi promluvil do duše mladý ošetřující lékař a já se odhodlala. Milého Mojmíra zavřeli. Teď jsem sama a jen se užírám svými myšlenkami a výčitkami. Ublížila jsem mnoha lidem a všechno se mi vrátilo i s úroky. A dobře mi tak.

Marcela (50), Pardubice

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden