Stalo se to přede dvěma roky, ale já mám pocit,že to bylo včera. Ta hrůza a strašlivá bolest mě totiž neopouští ani ve dne ani v noci.
Jeli jsme po okresní silnici. Byl krásný podzimní den. Listí na stromech už se pěkně vybarvovalo. Milovala jsem toto období. A proto jsme s manželem vyráželi autem na výlety do přírody, jak to jen šlo. Já ještě pracovala, a tak nám zbývaly pouze víkendy.
To bývá na silnicích dost rušno, ale manžel byl skvělý řidič. Zbytečně neriskoval a byl vždy slušný a ohleduplný. Naštěstí tento den byla silnice dost prázdná. Blížili jsme se ke známé vesničce, kde jsme měli oblíbenou restauraci. Stavíme se tam na oběd. A pak se půjdeme projít po okolí.
Asi šílenec
Najednou kolem nás něco zasvištělo. Vůbec jsem nepostřehla, že by to auto za námi jelo. Řidič se ale rychle zařadil před nás, protože v protisměru vyjel ze zatáčky náklaďák. „Blázen.“ Ulevil si manžel.
„To bylo jen o fous a byli v sobě.“ Dodal ještě. „A odnesli bychom to všichni.“ Připojila jsem se. Mezitím řidič nápadně zpomalil a vlekl se před námi. „Ten je snad opilý nebo zfetovaný.“ Usoudil manžel a na rovince ho raději předjel. Vždy se snažil takovým podezřelým řidičům jít z cesty.
Rozpoutalo se peklo
Jenže, když jsme pomalu jedoucí auto předjeli, řidiče snad chytl amok. Opět nás rychle předjel a pak prudce vybrzdil. Manžel byl naštěstí ještě dost pohotový, včas zareagovala a zastavil.
„Blbec jeden, co to má znamenat.“ Stačil ještě říct. To už se k našemu autu ale hnal rozzuřený řidič. „Jak to jezdíš, dědku!“ Řval na mého muže. „Takovýhle geronti už nemají mít řidičák, vylez z toho auta.“ Dostala jsem hrozný strach a automaticky zamáčkla dveře na mé straně. „Nikam nechoď!“ Křikla jsem ještě na manžela. Pozdě.
Byl také rozčílený
Můj muž býval vždy velký kliďas. Hned tak ho nic nerozčílilo. Ale tohle bylo i na něj moc. Potřeboval s agresivním chlapíkem diskutovat. A nic nedbal na nebezpečí, které mu hrozilo. Chvíli se muži dohadovali u našeho auta.
Prudce gestikulovali a řekli si pár ostrých slov. Pak se chlap rozeběhl k svému vozu. Manžel vyndal mobil, že si vyfotí jeho auto s poznávací značkou. V tu chvíli k němu chlap přiskočila rozmáchl se. Něco držel v ruce, nevím, co to bylo. Manžel se v mžiku skácel k zemi.
Měla jsem hrozný strach
Chtěla jsem manželovi pomoc. Ale strach mě úplně ochromil. Jediné, co jsem zvládla, bylo zavolat policii a sanitku. Chlapík mezitím sebral manželův mobil ze země, nasedl do auta a rychle odjel.
Seděla jsem pořad bez hnutí v šoku. Naštěstí za námi zastavilo auto. Nejprve řidič se spolujezdkyní oživovali manžela. Pak se paní přišla podívat na mě. Přijela sanitka. Manžela se podařilo oživit. Oba jsme ujížděli do nemocnice.
Přeju mu to nejhorší
Manžel po příjezdu do nemocnice zemřel. Rána, kterou dostal přímo do hlavy, byla bohužel smrtelná. Řidiče se dodnes vypátrat nepodařilo. Zda byl zfetovaný, opilý nebo prostě jen agresivní, se tedy neví. Jeho chování není možné pochopit. A já mu přeju jen to nejhorší. Docela vážně a z plného srdce.
Milena H. (63), Břeclav
