Říká se, že každý člověk má svého anděla strážného. Většina lidí toho svého nejspíš nikdy nespatří, ale někomu se to podaří v situaci, kdy už nemá co ztratit.
Vždycky jsem věřila, že je nad námi něco vyššího, co nás pozoruje, soudí a chrání. Můj život mi ale v určitém období přinášel tolik ran osudu, že jsem na nějaké podobné bytosti úplně zapomněla. Měla jsem před očima jen vlastní nešťastný osud. Ve chvíli, kdy jsem už nemohla dál, rozhodla jsem se, že svůj život dobrovolně ukončím.
Neměla jsem pro co žít
Jednoho dne to na mě zkrátka dolehlo. Ztratila jsem práci, ale to byl jen poslední hřebíček do rakve. Krátce předtím mě opustil přítel kvůli jiné ženě. Stál při mě i v těžkých chvílích, kdy jsme čekali dítě a já o něj přišla před narozením. Překonali jsme spolu hodně překážek, tím víc mě jeho zrada ranila. Neměla jsem ani na koho se obrátit. S většinou bývalých kamarádek jsem se právě kvůli svému vztahu nestýkala. A rodiče mi tragicky zemřeli při autonehodě, když mi bylo dvacet let. Cítila jsem se všemi zrazená, opuštěná. Připravila jsem si proto tubu s prášky a pomalu jsem se loučila se světem.
Spásné bílé světlo
Zatáhla jsem žaluzie, lehla jsem si na postel a se slzami v očích jsem si odhodlaně nasypala prášky do dlaně. Už jsem měla ruku na cestě k ústům, když najednou pokoj prosvítila jemná bílá záře. U mojí postele stála nějaká postava. Přes slzy jsem rozeznala, že je to krásná mladá bytost, ale nebylo poznat, jestli je to chlapec nebo dívka. Ta bytost na mně začala mluvit, přátelsky a konejšivě. Ukazovala mi, že můj život má i dobrá řešení a lepší budoucnost, ale že jim musím jít naproti. Kdykoliv budu pochybovat o sobě nebo o tom, že bude lépe, dá mi znamení prostřednictvím světla. Dala jsem se do pláče, ale tentokrát ne ze zoufalství, ale štěstím. Věděla jsem, že je to můj anděl a věřila jsem mu. Ráno, když jsem se probudila, myslela jsem si, že se mi všechno jenom zdálo. Uvědomila jsem si svoji situaci a znovu jsem měla černé myšlenky. A v tu chvíli se sama od sebe rozsvítila lampička u mojí postele. Nezkoušela jsem si to vysvětlit, ale hned se mi vybavil zážitek předchozího večera.
Našla jsem lásku i práci
Od té doby se opravdu postupně všechno zlepšovalo. V mém životě se objevil nový muž, rozvedený a hodný. Současně s tím jsem našla i novou práci. Svého nového přítele jsem si do půl roku vzala. V den naší svatby bylo opravdu škaredé počasí. Přítel sice říkal, že nám prší štěstí, ale mně to bylo líto. Když jsme vycházeli z radnice, najednou se mezi mraky objevilo sluníčko. Zazářilo jen na chviličku, ale já jsem věděla, že je to pozdrav od mého anděla. Na chviličku se mi i zdálo, že jsem tu krásnou bytost v bílém spatřila mezi lidmi kolem. Vím, že mě bude i nadále doprovázet životem a chránit mě.
Jiřina T. (52), Olomouc
