To, co nám nejprve připadá zdánlivě nesmyslné, se může bohužel uvěřitelným způsobem skutečně stát.
V současné práci jsem už opravdu dlouho. Za tu dobu se v naší velké kanceláři vystřídalo hodně lidí, ale takové to pevné jádro zůstává. Před pěti lety s námi krátce pracovala Veronika. Zaujala nás všechny tím, že se věnovala esoterice, horoskopům a věštění. Nechala jsem si od ní vypracovat rozbor své osobnosti a musela jsem uznat, že se většinou strefila. A to mě předtím neznala! Jediný, kdo vůči Veronice zaujímal podrážděný a výsměšný postoj, byl náš dlouholetý kolega Marcel.
Pouze ho to rozesmálo
Marcel byl přesným opakem Veroniky. Tvrdý realista, který věřil jen tomu, na co si mohl sáhnout. Zaměřil se vyloženě na materiální požitky, kultura nebo duchovní věci mu nic neříkaly. Nebyl ale zlý nebo zákeřný, jen si prostě tvrdohlavě stál na svém. Poslouchat ho, jak se hádá nebo spíš horlivě debatuje s Veronikou, bylo pro nás ostatní vždycky zážitkem. Nikdy to nepřekročilo hranice nějakých osobních urážek. Jednoho dne se dostali tak daleko, že Marcel chtěl od Veroniky vědět, kdy a jak zemře. Připadalo nám to jako nebezpečná hra, ale kolegyně souhlasila a na základě obdržených údajů pak řekla Marcelovi poměrně neuvěřitelnou věc. Prý zemře předčasně do několika let vlastní vinou a sám si vykope svůj hrob. Zatímco my ostatní jsme se zděsili, když jsme to slyšeli, Marcela to upřímně rozesmálo. Tvrdil, že větší hloupost nikdy neslyšel. Veronika si ale trvala na svém. Pár dnů se o té záhadné předpovědi ještě v kanceláři mluvilo, ale potom přišly jiné, pracovní starosti. Za pár týdnů Veronika odešla za jinou prací do Prahy a už jsme o ní neslyšeli.
Šokující zpráva po letech
Marcel u nás zůstal ještě dlouho, výpověď podal před třemi lety, když se mu začalo dařit jeho vlastní podnikání. Několikrát se u nás zastavil. Na tu smrtící prognózu si už vlastně nikdo ani nevzpomněl. Já osobně jsem si myslela, že Veronika to takhle řekla Marcelovi schválně, aby ho vytrestala za jeho nedůvěřivé a posměšné řeči. Věřila jsem tomu až do té doby, kdy se firmou rozšířila zpráva, že náš bývalý kolega je údajně po smrti. Bylo to šokující, vždyť mu bylo krátce po čtyřicítce. První, co mě tehdy napadlo, byla předpověď, že zemře do několika let. Že by se Veronika opravdu strefila? Ta zpráva byla dlouho nepotvrzená, protože přímo s Marcelem se nikdo po jeho odchodu už nestýkal. Až za několik dní jsme se dozvěděli, že je to skutečně pravda. Nebyla to čerstvá záležitost, stalo se to už před dvěma měsíci. Zaujalo mě to a chtěla jsem vypátrat podrobnosti, už proto, abych věděla, jestli bývalá kolegyně neměla se svojí věštbou nakonec úplnou pravdu.
Kolegyně měla pravdu!
Postupně se mi podařilo zjistit, že Marcel se utopil v bazénu, který měla jejich rodina doma na zahradě. S kamarády něco oslavoval, přišel domů až k ránu. Bazén byl napuštěný, protože bylo léto. Nejspíš ho v opilosti napadlo se osvěžit nebo tam třeba spadl. To už nikdo nezjistí. Jeho manželka ho našla až ráno. Sebrala jsem odvahu a jela jsem ji navštívit. Nebylo to jen ze zvědavosti, Marcel byl dlouholetý kolega a jeho smrt mnou opravdu otřásla. Trochu jsem se té návštěvy bála, ale dopadla dobře. Vyjádřila jsem svoji soustrast a společně jsme zavzpomínaly na muže, kterého jsme znaly. Cestou zpátky jsem si uvědomila, že Veronika měla se svojí předpovědí skutečně pravdu. Bazén, ve kterém se Marcel utopil, si totiž vybudoval sám - a netušil, že se stane opravdu jeho hrobem! A opravdu zemřel vlastní vinou. Třeba si bývalá kolegyně můj příspěvek přečte a dozví se, co se stalo - já na ni totiž nemám spojení.
Jana L, (49), Olomouc
