Moje chvilka pohody

Záhadná skvrna uprostřed stropu

Stalo se to před pěti lety, asi dva měsíce poté, co jsem se nastěhovala do nového bytu. Jednoho rána jsem se probudila a nemohla uvěřit vlastním očím.

Krátce před čtyřicítkou jsem se rozešla s přítelem. Bylo to pro mě složité období. Myslela jsem si totiž, že vztah s ním má budoucnost, že se jednoho dne vezmeme a budeme spolu mít děti. Jenže on mi jednoho dne oznámil, že dostal nabídku na práci v zahraničí a že odjíždí na neurčito do Ameriky.

Na mě při tom rozhodnutí vůbec nepomyslel. Dokonce se mě ani nezeptal, zda bych třeba nechtěla jet s ním. Zkrátka mě postavil před hotovou věc. Jiné řešení, než rozchod neviděl. Tak jsem si sbalila své věci, našla jsem si pronájem v centru města a odstěhovala jsem se.

Zůstala jsem sama

Postupně jsem si byt zařídila k obrazu svému. Dokoupila jsem si nějaký nábytek, pořídila doplňky a dekorace, prostě jsem si ho pěkně zútulnila. Byl to malý byteček, ale bylo mi v něm příjemně.

Občas jsem se sice cítila smutně a osamoceně, ale naštěstí jsem měla hodně práce, spousty koníčků a kamarádek, které mě dokázaly vždycky rozveselit a přivést na jiné myšlenky, když na mě tu a tam padla porozchodová depka.

Jednou o víkendu jsem však zůstala úplně sama, bez jakýchkoli plánů. Upřímně jsem se toho trochu děsila. Neměla jsem ani psa, se kterým bych vyrazila do přírody, a jet samotné někam na výlet se mi vážně nechtělo.

Nakonec jsem se rozhodla, že si zajedu na nákup a pak pořádně uklidím byt. Zrovna jsem šla po schodech, v každé ruce dvě igelitky, když jsem potkala starou paní Novákovou, sousedku, která bydlela v bytě nade mnou.

Nabídla jsem jí pomoc

„Dobrý den,“ pozdravila jsem jí. Občas jsme spolu prohodily několik slov. Věděla jsem o ní, že je vdova a že s manželem nikdy neměli děti. Byla sama. Jako já. „Je vám dobře?“ zeptala jsem si, protože jsem si všimla, jak se chytila zábradlí.

Obličej měla bledý a těžce dýchala. „Ale ano, děvenko,“ odpověděla mi. „To ten tlak, dnes ho mám hodně nízký. Trošku se mi zamotala hlava.“ Položila jsem tašky na zem a pomohla jí do schodů. Odemkla jsem její byt a odvedla ji do kuchyně.

Uvařila jsem jí čaj a chvíli u ní zůstala. Pěkně jsme si spolu popovídaly. Když jsem od ní odcházela, byla už zase čilá a v obličeji měla zdravou barvu.

Objevila se a zase zmizela

Ten večer jsem usínala s příjemným pocitem, že jsem vykonala alespoň jeden malý dobrý skutek. Druhý den jsem se probudila neobvykle brzy. Otevřela jsem oči a polekaně zalapala po dechu.

Na stropě byla velká kaluž vody. Napadlo mě, že paní Novákové vytekla pračka. Vyskočila jsem z postele, přehodila si přes pyžamo župan a běžela k sousedce. Bušila jsem na dveře jako divá, ale nikdo neotevíral.

Neměla jsem z toho dobrý pocit, tak jsem zaběhla ke správci a ten dveře otevřel. Paní Novákovou jsme našli v bezvědomí v kuchyni. Nejspíš se jí zamotala hlava a upadla. Zavolali jsme záchranku. Měla naraženou kyčel a bouli na hlavě, jinak byla v pořádku.

Po týdnu jí poslali z nemocnice domů. A ta skvrna na stropě? Když jsem se vrátila do bytu, už tam žádná nebyla…

Karolína M. (44), Praha

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden