Od dětství jsem trpěla záhadnou nemocí. Nikdo mi nedokázal pomoct. Až minulý život ukázal příčinu. Konečně jsem se s problémem naučila žít.
Prvně se mi to stalo jako miminku a s naprostou pravidelností se problém opakoval vždy na jaře v dubnu nebo v květnu. Tu záhadnou nemoc nedokázal nikdo nikdy rozluštit - až do mých třiatřiceti let. V čem spočívala ta podivná choroba? Na dlaních se mi objevily krvavé skvrny.
Prvně mě to postihlo v půl roce. Rodiče z toho byli vyděšeni a okamžitě volali pohotovost. Lékař se tvářil nepříjemně a rodiče podezíral, že mi ublížili. Skvrny samy po několika dnech zmizely, do roka a do dne se ale na mých malých dlaních objevily zas.
Vysvětlení neexistovalo
Tak se to opakovalo rok co rok. Byla jsem zdravá, skvrny naskakovaly na dlaních bez příčiny. Když jsem dospívala, poslali mě k psychiatrovi, zda se nejedná o psychickou záležitost. Zpovídali mě, s kým se stýkám, zda nejsem fanaticky věřící třídní nepřítel. Pak je napadlo, zda to není nějaká alergie. Po revoluci, když se objevili různí léčitelé, esoterici a věštci, jsem se snažila přijít záhadě na kloub sama.
Bylo mi přes třicet, na svou „alergickou reakci“, jak jsem to nazývala, jsem si už zvykla, ale přesto jsem toužila znát důvod, proč se mi taková věc stává. Dlouho se mi nedařilo najít správného člověka. Až jednou. Byla to náhoda, kdy do našeho města přijela se svou besedou jistá doktorka, která se zabývala minulými životy.
Zbavila mě trauma
Navštívila jsem její ordinaci. Vedla mě mými životy a hledala. Problém našla přesně tam, kde tušila. Ocitla jsem se v dobách starého Říma, byla jsem chlapec, sotva patnáctiletý, křesťan, kterého přibili ke kříži. Prožívala jsem strašnou bolest a dlouhé umírání. Viděla jsem svou zoufalou matku i otce, kteří plakali. Bylo to tak bolestivé, že jsem se ještě dlouho po regresi nemohla uklidnit.
Když jsem od doktorky odcházela, říkala jsem si, jak s tím teď budu žít? Ale opak byl pravdou. Už ten večer před spaním jsem si uvědomila ostatní životy, kterými jsem mezi tím dávným a současným v regresi procházela. Byly krásné, byly odměnou za utrpení mé čisté duše. Díky nim jsem trauma překonala. Od té chvíle se mi krvavé skvrny na dlaním už nikdy neobjevily.
Anežka (65), Olomouc
