Zdeněk Svěrák – Nejoblíbenější kantor má ještě velké plány

Takový smysl pro humor by u učitele češtiny čekal málokdo. Kdyby nezasáhl osud, nebylo by skvělých filmových komedií. Hlášky z nich jsou nesmrtelné, stejně jako stále vyprodané hry.

Otec geniálního Járy Cimrmana, skvělý herec a spisovatel, ale především člověk, kterého nelze nemít rád. Ani ve čtyřiaosmdesáti letech neztrácí tento muž nic na své eleganci, šarmu a důstojnosti. Nemá ani problém dělat si ze sebe legraci. A tvrdí, že jako umělec ještě neřekl poslední slovo. Kdyby zůstal učitelem, nevznikly by skvělé filmy a divadelní představení, které napsal.

Také vás může zajímat ...

Nezahrál by dnes už kultovní postavy z několika filmů. Dělal by to, co měl rád od svého mládí – učil by český jazyk. Naštěstí se život Zdeňka Svěráka ubíral jinak. Před katedrou stál pouze čtyři roky a pak začal pracovat v rozhlase. Svěrák se narodil sice v Praze, ale nejvíce vzpomíná na dětství stráveném na venkově, kam se s rodiči přestěhoval.

Otec František pracoval v energetických závodech a rodina žila v podnikovém bytě, ze kterého se musela za protektorátu vystěhovat.

Druhou světovou válku tak přežili v otcově rodišti Kopidlno na Jičínsku. Bydleli v domku vedle hřbitovní zdi. Malý Zdeněk chodil na hřbitov často. Nosil tam květiny na hrob svému pětiletému bratrovi, který bosý stoupl na rezavý hřebík a zemřel na následky otravy krve. Pro jeho maminku Růženu to byla tehdy taková rána, že se pokusila o sebevraždu.

Svěrák přišel na svět dva roky po tragédii, dalo by se říct, jako náhrada za svého bratra.

Dostal dokonce i jeho jméno Zdeněk.

Obecná škola

Alegorie na Svěrákovo dětství a samozřejmě i tuto událost se objevila ve filmu Obecná škola. Matka i otec byli díky tragické zkušenosti ve výchově druhého syna velmi úzkostliví a dávali na něj pozor na každém kroku. Polevili ve své ostražitosti, až když se narodila Svěrákova sestra Boženka. Svěrák byl díky přehnané péči rodičů prý lítostivý a ukňouraný. Na rodičích doslova visel.

Když ho poprvé poslali na sokolský tábor na Šumavu, prožíval dny hrůzy. Pod poštovní známky dopisů psaných z tábora zanechával tajný vzkaz: „Přijeďte si pro mě!“ Aby prosbu nepřehlédli napsal: „Odlepte známku, je vzácná!“ Podle tatínka ale syn potřeboval utužit charakter, a nikdy proto jeho prosby rodiče nevyslyšeli.

Ze Svěráka vyrůstal slušný kluk, jak si jeho rodiče přáli.

Odebíral časopis Vpřed, na jehož zadní straně vycházel seriál Rychlé šípy. Příběhy správné party ho tak vtáhly do děje, že se těm hochům chtěl co nejvíce podobat. Dělal proto dobré skutky, které si pak v deníčku každý večer odškrtával. Rodiče také trvali na tom, aby se učil hrát na hudební nástroj. Zkoušel to s houslemi i harmonikou, ale moc mu to nešlo.

Raději rodičům předčítal nahlas knížky z domácí knihovny.

Jirásek jako vzor

První humorné povídky začal psát pod pseudonymem jako student gymnázia a těšil se z toho, jak se jim spolužáci smějí. Chuť psát v něm byla tak silná, že otcovo doporučení studovat elektrotechniku neuposlechl. Chtěl se stát učitelem – spisovatelem.

Mezi jeho vzory patřil na prvním místě Václav Mejstřík (†73), který ho učil na obecné škole, a hned poté Alois Jirásek (†78).

Rozhodl se proto pro studium českého jazyka a literatury na pedagogické fakultě. Tam se dal dohromady se spolužákem Miloněm Čepelkou (83) a společně začali vydávat studentský časopis, do kterého jim přispíval i posluchač studia matematiky a fyziky, Ladislav Smoljak (†78). V jejich uměleckých aktivitách nemohlo chybět samozřejmě divadlo.

Když Svěrák dostudoval, spolu se snoubenkou a pozdější manželkou začali učit.

Zrod génia

Původní plán o spisovatelské dráze se mu ale tak splnit nedařilo. Místo psaní románů musel opravovat stohy slohů a diktátů. Cítil se nespokojený a nevyužitý. Pak se ale dozvěděl o konkurzu na místo redaktora v rozhlase. Konečně měl více času na vlastní tvorbu.

Ačkoli to neměl přímo v popisu práce, napsal v té době několik rozhlasových pohádek a s kolegy Jiřím Šebánkem (†77) a jazzmanem Karlem Velebným (†58) vymysleli zábavný rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U pavouka. Z malého nápadu se stal fenomén a cyklus měl vynikající odezvu. Zpočátku si posluchači dokonce mysleli, že vinárna skutečně existuje.

I Jan Werich chtěl od Svěráka její adresu.

A právě v této relaci se zrodila postava génia Járy Cimrmana. Vznikla Společnost pro rehabilitaci jeho osobnosti a díla a později, v roce 1967, i Divadlo Járy Cimrmanna, které se uvedlo premiérovým představením Akt. Svěrák byl nejen zakládajícím členem tohoto divadelního seskupení, ale i spoluautorem scénářů a hercem.

Jako mladý redaktor dal na doporučení kolegů a krátce po nástupu do rozhlasu vstoupil do komunistické strany.

Ideály však z jeho hlavy vyprchaly během jediné noci. Když 21. srpna 1968 měl noční službu a zjistil, co se stalo, jeho přesvědčení o spravedlivých a čestných komunistech se zhroutilo. Mnoho dní poté sloužil a téměř neodcházel z rozhlasu. Když se po pár dnech na sebe podíval do zrcadla, uvědomil si, že zarostlá tvář mu sluší.

Éra skvělých komedií

Po srpnových událostech vystoupil z komunistické strany a odešel z rozhlasu. Začal se věnovat psaní scénářů, hraní na divadelních prknech i před kamerou. V roce 1968 dostal svou první filmovou roli od režiséra Jiřího Menzela (82) v detektivní komedii Zločin v šantánu.

Zahrál si v dalších skvělých snímcích, jako jsou Pane, vy jste vdova, Třicet panen a Pythagoras, Jáchyme, hoď ho do stroje, Marečku, podejte mi pero, Kulový blesk a Vrchní, prchni.

K mnohým z nich psal scénář, stejně jako k filmu Ať žijí duchové, a otextoval nespočet písní pro děti, které zhudebnil Jaroslav Uhlíř (74). Diváci si Svěrákův laskavý a inteligentní humor velmi oblíbili. Komedie Vesničko má středisková se v roce 1985 ocitla v nominacích na Oscara. Začátkem devadesátých let začal spolupracovat se svým synem Janem (55).

Jejich prvním společným dílem byl film Obecná škola. Vysloužil si nominaci na Oscara. Nejvýznamnější filmovou sošku ale nakonec získali za film Kolja.

Zatím jejich posledním společným dílem je film Po strništi bos.

Kromě syna má Zdeněk Svěrák dcera Hanku, pět vnoučat a jedno pravnouče. Celý život žije Svěrák s jedinou ženou, ale zadíval se i jinde. Když točil film Jako jed, zamiloval se do své herecké partnerky Ivony Krajčovičové (60). Paní Svěrákové neušlo, že se její muž náhle změnil a milostné scény točí, ač neherec, velmi věrohodně.

Slovenská herečka naštěstí jeho city neopětovala a tehdy padesátiletý Svěrák po čase vychladl.

Přestože je jedním z nejslavnějších Čechů, zůstává skromný.

Vysvětluje to tím, že se stal slavným až ve zralém věku, a proto to s ním nezamávalo. Stále hraje v Divadle Járy Cimrmana a absolvuje i všechny divadelní zájezdy po republice. Každý den napíše jednu stránku nové povídky nebo složí jeden verš nové písničky pro děti. Má ale teď zásadu, že dělá jenom věci, které se bez něho neobejdou. A jeho věk? „Já si ho málokdy uvědomím.

Ráno, když vstanu a bolí mě v zádech, tak vím přesně, kolik mi je.

A pak to rozchodím.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...