Země kiviho a Pána prstenů – Nový Zéland

Divoké hory, sopky, krásné pláže s barevnými lasturami, tropické pralesy se stovkami šumících vodopádů a obrovskými, temně zelenými kapradinami. Někde na pobřeží skotačící velryby, jinde celá kolonie tuleňů nebo tučňáků. Všechny tyto úchvatné krásy na jediném místě nikde jinde na světě nenajdete.

Protože se tu chová nejvíc ovcí na světě, všechny kopce a kopečky jsou krásně zelené a uhlazené. Přesně jako v Hobitíně ze známého filmu. Ten ostatně můžete spolu s malebnými domky trpaslíků navštívit osobně. Nejvíc toho stihnete, když si půjčíte obytné auto, pak můžete žít třeba u pralesa.

Také vás může zajímat ...

A nebudete sami, typickými návštěvníky jsou mladé páry nebo starší manželé.

V jiném světě

Pozor, jezdí se tady vlevo! Ale zvyknete si rychle, všichni řídí v pohodě, každý je ochoten vám pomáhat. Potkáte také nečekané dopravní značky – pozor, kivi. Noční pták bez křídel s dlouhým zobákem je znakem Nového Zélandu, ale v přírodě ho asi neuvidíte, je plachý. Musíte za ním do zoo. Za další faunou ale rozhodně ne.

Jedete si takhle po pobřeží jižního ostrova a náhle cedulka – kolonie lachtanů. Zastavíte, popojdete 200 metrů a zůstanete tam celé odpoledne. Dovádějící mláďata v divoké přírodě řádí hned kousek od vás. Když máte štěstí narazíte takhle na rodinku velryb. Můžete zavítat do pralesa a pak vás množství motýlů, hmyzu a zvířátek doslova ohromí.

Přitom žádné jedovaté nebo nebezpečné.

Místňáci a domorodci

Jména měst zní jako z knih o pirátech a trosečnících. Wellington, Auckland, Christchurch, pohodová moderní města, starší čtvrti připomínají koloniální vliv Británie. Původní obyvatelé, Maoři, udržují svoji starou kulturu. A rádi ji i předvádějí. Mnoho průvodců jsou právě domorodci. Možná znáte jejich divoký tanec haka, při kterém koulí očima a vyplazují jazyky – to mělo odrazovat protivníky.

Tanec předvádějí i hráči rugby, což je tady doslova národní sport. Jako je u nás na každé vesnici fotbalové hřiště, tady provozují rugby.

Domorodé chrámy také stojí za prohlídku.

Ledovce, fjordy a vodopády

Vycházky pod velehory jsou na Novém Zélandu na dosah, lehkou pěší túrou se dostanete až k ledovci pod nejvyšší horu Mt Cook, odkud stékají divoké řeky a budete žasnout, jak tyrkysovou barvu má věčný tisíciletý led. Mezi oběma velkými ostrovy přejedete trajektem, který kličkuje úchvatnými zelenými fjordy.

Vzpomínky a suvenýry

Všude uvidíte pást se ovečky. Většinou je to druh merino, který má velmi jemnou srst. Z té se tady vyrábí nejjemnější vlna a plete se z něj velmi kvalitní prádlo. Perleť paua, to je také pojem. Na plážích můžete najít kusy mušlí jedinečných barev.

Ale nejhezčí jsou zapracované do domorodých maorských šperků. Podobně jako šperky z kopálu, pryskyřice z pravěkých obřích stromů kauri. Až se budete chlubit, že jste tam byli, nebudete ukazovat prstem doprava nebo doleva. Ukážete přímo dolů. K protinožcům. Ano, je to pravda, vír se tam točí přesně na opačnou stranu než u nás. Když u nás končí zima, tam je krásné babí léto.

Hlavně nikde neříkejte, že jste byli v Austrálii, jsou na tom podobně jako Hradec a Pardubice. Všechno si to foťte, kamkoli totiž zamíříte fotoaparát, tam uděláte skvělou fotku. Ta země je prostě fotogenická.

Všechny krásy na jednom místě nikde jinde na světě nenajdete.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...