Je těžké dívat se na nespravedlnost a nemít možnost zasáhnout.

Vždycky mi dost vadilo, když se rodiče snaží zasahovat do života svých dětí i poté, co se stanou dospělými. Mám na mysli hlavně různé rady, jak vychovávat vnoučata. Měla jsem s tím problémy u své matky a zařekla jsem se, že svým potomkům nikdy nic takového provádět nebudu. Jenže znáte to, člověk míní, život mění.

Nasadil tvrdou výchovu

Dceři Simoně jsem nemluvila do výběru životního partnera, přestože se mi její nastávající Tomáš moc nezamlouval. Říkala jsem si ale, že je to její život a pokud se splete, alespoň se poučí. Rok po svatbě se mladým narodil syn Jiříček. Pro mě to byl první vnuk a jako správná babička jsem ho ráda rozmazlovala. Jako k miminku a k batoleti se k němu chovali oba jeho rodiče hezky, alespoň mi to tak připadalo. Jakmile se ale Jiříček dostal do předškolního věku, nasadil Tomáš tvrdou výchovu. Bylo vidět, že se ho chlapec bojí. Bavila jsem se o tom s dcerou, ale bohužel to vypadalo, že s přístupem svého manžela souhlasí nebo že je příliš slabá na to, aby mu odporovala. Z živého a čiperného kloučka se tak stávalo tiché a ustrašené dítě. Ještě víc se to zhoršilo, když pak na svět přišla jeho sestřička.

Prý mi do toho nic není

Ne že by byl zeť násilník a tyran. Přede mnou nikdy Jiříčka neuhodil a také Simona mi odpřisáhla, že na syna Tomáš nikdy ruku nevztáhl. Psychický teror, odtažitost a nedostatek lásky bývá ale často horší než třeba výprask. Tomáš se rozhodl Jiříčka vychovávat za pomoci přísné kázně, zákazů a okřikování. Zkusila jsem s ním o tom promluvit. Nejprve mi odvětil, že život se s nikým mazlit nebude a že jeho výchova je pro syna dobrou přípravou. Když jsem namítla, že takhle malé dítě potřebuje trpělivost, odsekl mi, že mi do výchovy jeho dětí nic není. Jsem z toho smutná a nevím, co mám dělat. Je mi jasné, že Tomáše nezměním. Současně je mi ale Jiříčka líto a snažím se mu alespoň částečně nahradit to, co mu doma chybí.

Anna L. (51), Liberec