Velmi jsem truchlila po rodičích. Nechala jsem se vylákat na seanci, abych se s nimi spojila. Netušila jsem však, že to bude tak nebezpečné.
Můj příběh se stal před mnoha lety na jedné ze seancí, na kterou jsem se nechala zlákat. Prožívala jsem tehdy velice složité a smutné období. Tolik jsem si stýskala po mamince a tatínkovi, kteří mi v krátké době za sebou zemřeli, až se mě jednoho dne kolegyně z práce zeptala, jestli bych nechtěla vyzkoušet vyvolávání duchů. Z těchto věcí mám respekt, ale vidina toho, že na chvíli uslyším mé nejdražší, mě učinila v danou chvíli slabou. Podlehla jsem, a tak jsme se spolu vypravily do domku na kraji města, kde žila osoba, jistá paní Magdaléna, která tuto praktiku ovládala.
Nemohla jsem udržet pozornost
Bylo to pro mě něco nového, neměla jsem s tím žádné zkušenosti, a tak jsem měla potíže se soustředit a zaměřit své myšlenky na jednu jedinou věc tak, abych pozornost udržela. Až v závěrečné části seance, kdy se pouští hudba a člověk má svou mysl obrátit kamkoli či na kohokoli, mi konečně přišli na mysl rodiče. Myslela jsem na oba, na maminku však více.
Matku jsem intenzivně cítila
Přítomnost rodičů jsem začala intenzivně pociťovat. Tatínka jsem vnímala po pravé ruce, stál sice blízko, ale nedotýkal se mě. Maminka se ale projevila tak, že se přilepila na moje záda. Moje srdce i duši zalil pocit nevýslovného štěstí. Byla jsem tak dojata, že mi vyhrkly do očí slzy. Maminka mě objímala a tiskla se ke mně. Po chvíli jsem přestala vnímat otce, moje matka mě zcela pohltila.
Cesta za světlem
Začaly jsme se spolu vznášet tmavým tunelem, na jehož konci zářilo bílé světlo, které ztělesňovalo klid, mír a lásku. Těšila jsem se, až tam doletíme a budeme spolu – navždycky. Už jsme se ke světlu blížily, když se mnou něco trhlo. Bolest mi projela celým tělem. Cosi mě dole drželo a nepouštělo dál. Chtěla jsem se zbavit těch okovů, maminka mě zoufale táhla vzhůru, ale síla dolů byla větší.
Zlý duch
Světlo zmizelo a já se probrala. Měla jsem hrozný vztek. Kamarádka se mnou třásla, žena, která seanci vedla, mi dala napít. Začala jsem oběma vyčítat, že se mi kvůli nim maminka ztratila. Paní Magdaléna ale zavrtěla hlavou. „To nebyla tvoje matka,“ řekla důrazně. „To byl zlý duch, který si na ni jenom hrál.“ Kdyby prý nezasáhly, odnesl by si moji duši s sebou a já bych se už nikdy neprobrala.
V mém srdci budou navždy
Ta zkušenost mě vyděsila natolik, že jsem se už poté nikdy více žádné seance nezúčastnila. Čas mou bolest ze ztráty rodičů otupil a i když na ně stále s láskou vzpomínám, nechávám jejich duše v klidu spát.
Ladislava K. (56), Slaný
