Je hrozné zjištění, že jste si na prsou léta hřáli pěkného jedovatého hada. Klára byla dlouhou dobu věrná kamarádka. Pak ji ale postihla strašlivá nemoc – závist.
Hlavní přelíčení skončilo a mě spadl kámen ze srdce. Copak kámen. Byl to tak opravdu obrovský balvan, že to muselo být slyšet na hony daleko. Konečně budu mít od všeho a od všech pokoj. A nehrozí mi snad ani ten blázinec.
Klára se však kouká velmi zle. Mám docela strach, aby zase něco nevymyslela. Ona se přece jen tak snadno nevzdává. To už vím dávno. Vždyť právě díky tomu jsem ji kdysi tolik obdivovala.
Naše první setkání
Kláru jsem poznala v rehabilitačním středisku, kde jsem tehdy pracovala jako rehabilitační sestra.Je to už skoro čtvrt století. Potkaly jsme se na chodbě. Vezli ji právě ke mně na první cvičení.
Byla po těžké autonehodě. Smetl je ze silnice kamion. Manžel i malá dcerka nepřežili. Ona ano. A hned první den mě ohromila prohlášením. „Já to nevzdám.“ Procedila to mezi bolestí sevřenými zuby, když jsme začali procvičovat dočasně ochrnuté nohy.
Velmi jsme se spřátelily
S Klárou jsme se od té chvíle vídaly denně. Dělala až neuvěřitelné pokroky. Zaťatá, odhodlaná poprat se se životem. Moc jsem jí obdivovala a byla jsem ráda, že se z nás staly kamarádky.
Klára se už po půl roce pohybovala o berlích a i ty později zahodila. Začala zase pracovat a našla si malý byt nedaleko mého, kde jsem bydlela se svou rodinou. Často nás navštěvovala a občas jsme jezdili i na společné dovolené.
Velké ambice, malé výsledky
Klára se ze svého strašného životního zážitku dokázala vzpamatovat a chtěla dál normálně žít. Všichni jsme ji v tom velice podporovali. Ale bohužel nebylo to tak jednoduché, jak jsme si představovali.
I když se Klára nebránila novému vztahu, žádný vhodný chlapík se neobjevil. Měla na ně zkrátka smůlu. Když už se někdo objevil, po několika týdnech to beznadějně skončilo. Smůlu měla i v práci. Čím víc se do práce vrhala a obětovala jí svůj volný čas, tím hůř.
Nikdo v kanceláři její snahu neocenil. Naopak, stala se středem posměchu a intrik.
Výpověď a špatný věk
Nakonec dostala výpověď. Skončila na pracovním úřadě. Bez práce a bez chlapa. Bylo jí už 47 let a bylo jasné, že žádná nová rodina jí nečeká. A tehdy se v ní zřejmě něco zlomilo. Ta pevná vůle, touha nepodat se osudu, neutuchající optimismus nenávratně zmizely.
Klára zatrpkla . My jsme si toho však všimli až dost pozdě. Bohužel.
Nesnášela naší pohodu
Začalo to velmi nenápadně. Kdykoli k nám Klára v té době přišla na návštěvu, vždy bylo něco špatně. Neustále se zlobila a nadávala na práci, na lidi, na poměry, na život. Kritizovala naše děti, nabádala mě, ať zhubnu, že si přebytečnými kily zatěžuju klouby.
A tak dál a tak dál. Vždy na nás zkrátka vylila celý kýbl negace, zkazila nám všem náladu a pak klidně odešla středem. Omlouvali jsme to tím, že je prostě nešťastná, že za to nemůže.
Dědictví nás rozdělilo úplně
Když zemřel manželův strýc, zdědil muž dost peněz a pěknou vilku v našem městě. Měli jsme z toho samozřejmě radost. Oba synové už dospěli a v domě bylo dost místa pro ně i jejich partnerky.
Také jsme si dopřáli konečně pořádnou exotickou dovolenou. Úplně jsem v tom shonu stěhování a příprav na dovolenou trochu pozapomněla na Kláru. Když nám pak poprvé přišla do nového domu, nedopadlo to moc dobře.
Viděla jsem na ní, jak je napnutá jak struna, jen prasknout. Přesto mlčela. Ani slovem se nezmínila o tom, jak se jí naše nové bydlení líbí či nelíbí. Mluvila jen o sobě. Jakoby seděla u nás ve staré kuchyni a nic se nezměnilo.
Nepřítel číslo jedna
Od té chvíle jsem pro Kláru přestala být kamarádka. Vyškrtla mě ze svého seznamu. O to víc se začala věnovat mému manželovi. Eda jí byl ochotný naslouchat, protože mu jí bylo líto.
Alespoň tak to zpočátku vysvětloval. Byla jsem nakonec ráda, že Klára má nějakou spřízněnou duši. Potřebovala jí a mě z neznámých důvodů zavrhla. Byla jsem ale neskutečně naivní a netušila jsem vůbec tehdy, co se děje.
Zapomněla jsem na chvíli, že Klára to přece nikdy nevzdává.
Úplně ho ovládala
Za mými zády se tehdy začaly odehrávat neskutečné taktické manévry. Klára nejprve svedla mého muže. Když ho měla takhle pěkně ve své moci, začala její obrovská manipulace. Dnes už ví i Eda, že nechtěla jehop, ale peníze, barák a postavení ženy, ne pouhé jeho milenky.
Chtěla mi zkrátka ukrást všechno to, co mi tak nepříčetně záviděla, domoc, muže, dům, peníze, spokojenost a štěstí. Manžel byl zpočátku jak omámený. Nevím, jak to dokázala, vždyť se znali už taková léta.
Vyštvali mě z domu
U nás doma pohoda skončila. S Edou jsme prodělávali těžkou krizi. Konečně jsem se také dozvěděla pravdu, s kým mě podvádí. Starší syn se právě ženil a stěhoval se z domu. A místo něj se nastěhovala, hádejte kdo, Klára.
Vůbec jsem to nechápala. Nikdo se mě hlavně nezeptal. Klára si pochodovala domem jako jeho právoplatná paní. A mě se vysmívala do očí. Viděla jsem na jejím krku drahý náhrdelník. Pak jsem zjistila, že má konečně také své vysněné auto.
Kdopak jí ho asi koupil? Byla jsem naprosto zoufalá a udělala další, i když pochopitelnou chybu. Opustila jsem bojiště. Nikdo mě nezdržoval.
Chtěla mě připravit o vše
Eda ten nápor nového života nevydržel a prodělala dost těžký infarkt. Klára neváhala a nechala ho v tom stavu sepsat závěť. Chtěla pro sebe urvat, co se dalo. Naštěstí mi o té závěti Eda ve slabé chvilce, než zemřel, řekl.
Vše musel nakonec řešit soud. Jsem sice vítěz, ale cítím se jako poražená. Naletěla jsem kamarádce, zklamala se v manželovi a málem se z toho zbláznila.
Jana V. (57), severní Morava
