To zrcadlo po pratetě nám viselo v předsíni celá léta. Nikdy se kolem něj nic zvláštního nedělo. Jednoho dne se ale něco změnilo, alespoň pro mě.
Bylo jarní odpoledne a já jsem se chystala na návštěvu ke kamarádce, která bydlela nedaleko od nás. Jako obvykle jsem svůj vzhled před odchodem z bytu kontrolovala v zrcadle. A v tom jsem polekaně zalapala po dechu.
Jiný svět
Místo toho, abych viděla svůj odraz, hleděla jsem na úplně jiný prázdný byt. Musela jsem si promnout oči, jestli nemám nějaké halucinace, ale ani potom ten obraz nezmizel. Vůbec jsem to nechápala.
Kdyby byly doma děti nebo manžel, okamžitě bych je zavolala, jenže byly všichni venku. Stála jsem tak několik minut a nevěřícně koukala do zrcadla. Opatrně jsem k němu přistoupila a letmo se ho dotkla prstem.
Bála jsem se, že mi ruka zrcadlem projede a že se ocitnu v jiném světě, jak se to děje ve fantasy filmech, ale to se naštěstí nestalo. Mé prsty normálně narazily na pevnou plochu zrcadla.
Návrat do reality
Nechápala jsem, co to má znamenat, tak jsem se rozhodla z předsíně na chvíli odejít. Třeba se mezitím něco změní. A skutečně.
Když jsem o pár minut později před zrcadlo znovu předstoupila, všechno bylo zase jako dřív.
Odrážela se v něm místnost i já samotná. Byla jsem zmatená, ale už jsem se tím v ten okamžik dál nezabývala a vyrazila jsem na návštěvu ke kamarádce.
Chtěla jsem zjistit víc
Celá ta příhoda mi však nešla z hlavy. Nejprve jsem si myslela, že to byl jen přelud – ten den mě už od samotného rána pobolívala hlava, jenže ani ne za dva týdny se vše opakovalo.
A opět doma v tu chvíli nikdo jiný kromě mě nebyl. V zrcadle se znovu objevil pohled do jiného bytu v nějakém jiném světě. Tentokrát jsem však neutekla pryč. Zůstala jsem na místě a vydržela se tam dívat několik minut.
Nic zvláštního se tam nedělo. Bylo to opuštěné místo. Už jsem odvracela hlavu, když vtom jsem zahlédla jakýsi stín. Leknutím jsem slabě vykřikla. Zamrkala jsem, a když jsem opět zaostřila, už jsem viděla jen sebe.
Pátrala jsem na internetu
Musela jsem si o tom s někým promluvit. Jenže s kým, aby mě nepovažoval za blázna? Nakonec jsem zkusila určitá hesla zadat do internetového vyhledávače. Objevilo se mnoho diskuzí na toto téma.
Jedna paní psala, že několik let prožívala něco podobného. Vysvětlit si to ale nedokázala. Pak tam byl příspěvek od nějakého muže, který tvrdil, že by se mohlo jednat o paralelní svět, který existuje vedle toho našeho a občas dojde k jejich propojení.
Zrcadlo jsme přemístili
Několik týdnů jsem se snažila pohledu do zrcadla vyhýbat. Občas se ale stalo, že jsem se do zrcadla zadívala a někdy jsem onu neznámou místnost opět zahlédla. Zajímavé bylo, že k tomu vždy docházelo, když nikdo jiný doma nebyl.
Později jsme náš byt rekonstruovali a součástí úprav byla i předsíň. Zrcadlo jsme sundali a pak ho pověsili na protější zeď. Od té doby jsem v něm nic jiného než samu sebe a místnost za sebou už neviděla…
Soňa B. (57), Česká Třebová
