kdy by se měla zasloužilá umělkyně zamyslet nad tím, zda kariéru definitivně neukončit? Kdy jindy využít přirozené odvykací kúry?
To bylo smíchu, to bylo bujarého veselí, když v loňském dubnovém vydání talkshow Všechnopárty Karel Šíp (75) při podání ruky Štefanu Margitovi (64) poznamenal „A nevystupoval jsi teď náhodou v milánské La Scale?“ Operní pěvec opáčil, že ani v Benátkách. Publikum se mohlo smíchy potrhat. Itálie byla tenkrát koronavirem zle sužovaná. Dnes by každého při podobném vtipu zamrazilo. Nikdo si podobný humor nedovolí.
A do smíchu není už dlouho ani Margitovi a jeho drahé polovičce Haně Zagorové. Oba nemoc COVID-19 prodělali, ovšem to nebyl jediný důsledek dopadu pandemie na jejich život. Měli naplánovanou spoustu koncertů, tím hlavním měl být i obří v O2 areně, ale nakonec z dalekosáhlých plánů sešlo. Vystupování před diváky je přitom pro devítinásobnou zlatou slavici něčím jako živá voda. „Pro mě je to věc, které bych se do konce života nerada vzdala. Je to taková očista, potřebuju stát na jevišti, cítit přízeň diváků. Je to jeden ze smyslů mého života.“
Plná vzteku
Jistě, čte se to jako nudná fráze od popové zpěvačky, kterou diváci především živí penězi, ale u umělkyně, která čerpá neviditelnou, ale silnou energii z hlediště padesát let, si můžeme být jisti, že jde o holý fakt. Jistě i proto se tak rozčílila, když se dozvěděla, že umělci mají pořádat koncerty bez diváků. „To může udělat jedině diletant,“ řekla na adresu lidí zodpovědných za přijatá omezení. Takové rozhodnutí považuje za největší covidovou facku.
Idyla, či dusno?
Jak asi nyní vypadá společné soužití manželského páru, z něhož jeden se mohl obvykle holedbat „skromnými“ poznámkami o svých vystoupeních po celém světě a blýská se příhodami z nejslavnějších koncertních a operních stánků, zatímco druhý, o deset let starší, brázdí republiku na pomyslné trase Kardašova Řečice - Česká Třebová - Lázně Bohdaneč? Teď mají už dlouho smůlu oba a zbývá jim jen cvičit doma, čímž může leda tak vzrůstat napětí.
Vydrží to jejich nervy?
Umělci obecně trpí rivalitou, nedělejme si iluze, že v případě manželských párů nic takového není možné. Do jaké míry jsou pravdivá Margitova slova v tom duchu, že nouzový stav a nutnost být stále spolu doma jejich vztah prověřila a vše je na úrovni 1A? Anebo je jeho zvolání: „Jsme stále spolu a nelezeme si na nervy,“ jen jakousi preventivní obranou před škarohlídy?
