Během posledních čtyř let byla DAGMAR HAVLOVÁ (63) u čtyřech úmrtí svých blízkých. A bohužel ani letošní rok se jí nepodařilo děsivé prokletí zlomit. Po smrti milované maminky a obou mužů se musela koncem léta rozloučit i s nejlepší přítelkyní.
Kolik bolesti a zármutku je vlastně člověk schopen snést? To je možná otázka, kterou si v posledních letech klade Dagmar Havlová. Lidé z její blízkosti jí radí, aby obrátila list a posunula se dál. To je ale něco, co bývalá první dáma prý nedokáže.
„Já to neumím. Je to ale asi jediný způsob, jak si uchránit duševní zdraví,“ říkala ještě vloni, když musela počtvrté za poslední čtyři roky oblékat smuteční oděv. Tehdy se musela naposledy rozloučit s milovaným mužem a otcem své jediné dcery NINY SMITOVÉ (40), RADVÍTEM NOVÁKEM (†63).
V roce 2011 se s těžkým srdcem loučila se svým druhým manželem a prvním prezidentem České republiky VÁCLAVEM HAVLEM (†75). Dva roky nato přišla těsně po Vánocích i o svou drahou maminku MARKÉTU (†91), která podlehla vleklé nemoci.
Letos, 30. srpna, přišla další krutá rána. Bývalá první dáma se totiž dozvěděla, že zemřela její nejbližší přítelkyně, legendární gymnastka VĚRA ČÁSLAVSKÁ (†74). Podle slov Havlové si byly velmi blízké, Čáslavská byla prý její spřízněnou duší. O to hlubší šrám teď má herečka ve svém srdci.
Odpovědi už se nedočkala
Poslední dny života Věry Čáslavské trávila Havlová s ní. Byly ve spojení, protože rakovinou zesláblá gymnastka, která byla pro mnoho lidí symbolem spravedlnosti a statečnosti, potřebovala v těžké chvíli podržet. A na koho jiného kromě rodiny by se měla obrátit, když ne na svou přítelkyni.
„Když mě navštívil Věřin syn Martin s prosbou o pomoc pro maminku, která se utápěla v bezvýchodných depresích, poznala jsem jinou Věru. Věru matku, zraněnou ve své prapodstatě ženství, drcenou osudem,“ napsala na sociální síť jakýsi vzkaz Dagmar s tím, že Věře byla nejvíc platná tím, že s ní vedla dlouhé hovory.
Herečka byla u jejích vzestupů i pádu, co se zdravotního stavu týče. „Přednedávnem o ní běžel dokument v televizi. Byla jsem na ni tak pyšná, plná obdivu k té hrdé, silné, přímé, vzácné a krásné ženě. Napsala jsem jí, jak moc si jí vážím. Tentokrát už na mou zprávu neodpověděla. Teď vím proč. Pláču,“ dodala zlomená Havlová.
Teskní
Dagmar se svěřila, že na Věru bude vzpomínat jako na legendu, na člověka velmi statečného, na bytost životem těžce zkoušenou. Zároveň přiznává, že ač se to může zdát jakkoli pošetilé, když se před časem o nemoci své přítelkyně dozvěděla, věřila, že ji překoná.
Stejně jako vždycky všechno. „Rakovinu slinivky neporazil ještě nikdo,“ komentovala svůj stav gymnastka. Havlová se z její ztráty nemůže vzpamatovat a netají se tím, že je to pro ni obrovská rána.
