Jana Dítětová byla zkoušená muži i divadlem

Revoluce pro ni byla nadějí

Všichni si ji pamatujeme jako nedůtklivou babičku Vaška z filmů Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny. Reálný život filmové a divadelní herečky JANY DÍTĚTOVÉ (+65) nebyla procházka růžovým sadem. Vůbec se s ní nemazlil.

Kolega RUDOLF HRUŠÍNSKÝ (†73) o ní říkával: „Když se rozdával talent, postála dvakrát.“ Dítětová chtěla být herečkou odjakživa, kariéru se jí podařilo nastartovat ale relativně pozdě. Jako pětadvacetiletá se stala členkou Realistického divadla, na jehož prknech hrála, dokud mohla stát.
Filmy Karel a já, Šťastnou cestu nebo snímek U pěti veverek jí otevřely cestu do filmových ateliérů. V Prstýnku zazářila v roli venkovského děvčete Barušky. Jejím hereckým partnerem byl ZDENĚK DÍTĚ (†81), se kterým ji potom veřejnost kvůli shodě jmen osobně spojovala.

Vinklář se ztratil

Poprvé se Jana Dítětová provdala za režiséra VLADIMÍRA VLČKA (†58), kterého však záhy pustila k vodě. Druhým manželem se stal kolega z Realistického divadla JOSEF VINKLÁŘ (†76) a měli spolu syna JAKUBA (61). Zatímco se ale herec z manželství začal postupně vytrácet, celoživotním ctitelem Dítětové byl ruský houslový virtuos DAVID OISTRACH (†66).

Zkažená svatba

Do hry pak vstoupil vážený pražský psychiatr STANISLAV GROF (84), který se do Jany Dítětové vášnivě zamiloval. Svatba byla na spadnutí. Doktorova matka však nesnášela herečky a Grof si navíc uvědomil, že kromě Jany miluje také svou vědeckou práci. Vztah se rozpadl, protože chtěl emigrovat do USA, což také udělal. Jana zůstala v Čechách.

Jana Dítětová měla pohnutý osud.

Osudná volba

Pak se ve Špindlerově Mlýně seznámila s holandským historikem a vydavatelem. HANS ROTY byl sympaťák,poměrně brzy začal mluvit o svatbě. Jana přijala i s třináctiletým synem pozvání do Holandska, aby společně naplánovali budoucnost. Jenže rok 1968 však udělal velký škrt přes jejich malý rozpočet. „Máma se rozhodla k návratu,“ popisuje toto období Jakub, který prozradil, že maminka s Hansem čekala dítě, ale mlčela, neřekla mu to. Všechno ošklivé, co se později stalo, brala jako trest za to, že si dítě nechala vzít.

Zákaz hraní

Vrácení stranické legitimace na protest proti okupaci Československa herečku profesně odrovnalo. Na seznamech nežádoucích umělců se objevilo právě i jméno zasloužilé umělkyně Jany Dítětové. Divadelní klub Realistického divadla se tak stal jejím spojením s uměleckým světem. Děsila se stáří, protože stárnout neuměla. Oistrach jí napsal poslední dopis, vlastně rozloučení. Záhy nato zemřel. V Dítětové se cosi zlomilo.

Pár společných let štěstí s Josefem Vinklářem. Pak se ale herec začal vytrácet.

Záhada smrti

Se sametovou revolucí Dítětová ožila. Dostala příležitost v inscenaci Naděje má hluboké dno.
Její poslední role nemocné ženy předznamenala její osud. Po operaci jí lékaři diagnostikovali rakovinu hrtanu, měla šanci přežít půl na půl. „Nikdy jsem nevěřil na telepatii. Dnes už vím, že existuje cosi mezi nebem a zemí. V sobotu 9. listopadu 1993 zazvonil v mém mozku telefon. Bylo tři čtvrtě na šest. Zvedl jsem sluchátko a kdosi mi nezúčastněným hlasem oznámil: Vaše matka právě zemřela.“ Dítětová odešla. Realistické divadlo, kterému dala vše, se s ní nerozloučilo.
Bylo v rekonstrukci…

reklama
reklama

Komentáře