Rozvod Veroniky Žilkové (60) sleduje celá republika v přímém přenosu. Pikantní, ba přímo šťavnaté informace jsou ovšem jednostranné.
Zatímco herečka je ze sebe chrlí, její stále ještě manžel, velvyslanec ČR v Izraeli Martin Stropnický (65), diplomaticky mlčí. Blondýnka donedávna dávala najevo, že je nešťastná, teď se v ní však cosi zlomilo a ona se z rozvodu otevřeně raduje. Proč, na to není těžké odpovědět. Mění nálady jako dubnové počasí.
Zabránit nevěře
V Izraeli si po manželově boku zkoušela hrát na suchou osobu svázanou protokolem, ale už to nebyla ona. Raduje se, že se ze světa, jak sama říká, neemocionálních a chladných politiků, dostává zase zpátky tam, kde je šťastná.
Zahraje si například v muzikálu Okno mé lásky, a nepopsatelně se těší. V politickém prostředí se cítila stísněná, musela se ovládat, schovávat své pravé já.
Otázka zní: Proč tedy Stropnického následovala do Izraele, proč nezůstala doma v Praze a nevěnovala se divadlu? To je jasné, přece aby ho hlídala a zabránila nevěře – která se ovšem ironií osudu beztak dostavila, neboť nevěrník, když chce, si cestičku vždycky najde.
Nadšené děti?
Vychází najevo, že manželství nebylo idylické. „Děti jsou nadšené, že se mé manželství rozpadlo, a říkají: Konečně je tady zase naše máma, a ne služka pana Stropnického,“ říká herečka.
A člověk nemusí být renomovaný psycholog, aby ho napadlo: Nebývalo by tedy rozumnější služku Stropnickému nedělat a být mu raději rovnocennou partnerkou?
Třeba by to vztahu prospělo a nemusel skončit katastrofou. Také poznámka o „nadšených“ dětech je alarmující. Měl tedy vůbec někdo z hereččiny velké rodiny pana velvyslance rád?
Panička v kostýmku
„Manželství jsem věnovala dohromady deset let svého profesního života,“ svěřuje se herečka. Podle svých slov v sobě zamkla všechno kreativní a proměnila se v paničku v kostýmku.
Bála se hlasitěji se zasmát, zakázala si divadlo, veselost, spontánnost. Zdá se tedy, že se bůhvíproč stala opakem ženy, do níž se Stropnický kdysi zamiloval. Nic ve zlém, ale jednodušší by bývalo bylo zůstat svá, hrát divadlo a chechtat se na celé kolo, protože hůř než teď by to tak jako tak dopadnout nemohlo.
