Odcházela tak spořádaně, zodpovědně a skromně, že málokdo její konec vlastně očekával.
Když herečka Hana Maciuchová podlehla 26. ledna rakovině slinivky, stalo se to po delším pobytu na Moravě, kam odjela už v létě. „Vyhlížím vlídnější čas. V rodinném kruhu budeme vzpomínat na milovanou maminku, které vděčím za to, že jsem na světě,“ napsala odtud.
Věrní přátelé. Satoranský byl jejím odchodem zcela zdrcen.
Ani humor ji neopoustil
Když se dozvěděla, že prakticky nemá naději, že se vše v dobré obrátí, přizpůsobila se s grácií velké profesionálky a dámy. Napsala do všech divadel, že se omlouvá a stáhla se do ústraní. Díky internetovému projektu ji mohli ještě vidět – a mohou na záznamu dodnes – diváci pražského divadla Viola, kam přijala pozvání recitovat poezii.
Dopřála si tehdy ještě jeden herecký „brept“ který k téhle profesi tak patří. „…pravil můj moudrý duch...“ a hned se opravila „druh!“ Po zhlédnutí erupce smíchu, se kterým se autorovi na místě omlouvala, je nesnadné si uvědomit, že dobře věděla, že konec se nevyhnutelně blíží.
Tichý odchod
S nepřízní osudu bojovala tolikrát, že se ji naučila přijímat. Nejvíc ji zasáhla smrt Jiřího Adamíry (†67),který v roce 1993 zemřel na rakovinu páteře. Potomky jí osud nedopřál, ale ona jistě dobře rozvážila, koho po svém skonu obdaruje svým majetkem, jehož hodnota šplhá do mnoha milionů korun. Odešla tiše, pro mnohé o to bolestněji.
„Je mi strašně smutno, nemám vůbec slov,“ řekl Jaroslav Satoranský (81), který hrál po jejím boku nejen Kubu v Krkonošských pohádkách. Jeden z jejích posledních vzkazů z jeviště byl zřetelný: „Já už nejsem pánem svého času…“
