Sama, i když trochu nerada, přiznává, že miluje kýč. To je ovšem nečekané, protože tatínek Mahuleny Bočanové byl věhlasný architekt. Kdyby prý viděl vnitřek Mahulenina obrovského domu, tak by zaplakal, připadalo by mu to tam velice, jak se říká, přeplácané.
Preferoval totiž funkcionalismus, který má do kýče daleko. Pracoval na interiéru hotelu Intercontinental, na hlavním nádraží, na ambasádě v Riu de Janeiru. Miloval čisté rysy, jednoduchost, úspornost. Mahulena je kupodivu úplně jiná.
Shromažďuje suvenýry, drobnůstky, cingrlátka. Všelijakých památek z cest a jiných maličkostí jsou ve vile plné police. Ani s výtvarným uměním si herečka nedělá těžkou hlavu, doma má obrázky od dětí, od lidí ze stacionáře i od malířů.
„Obrazy každý pes jiná ves,“ říká k tomu se smíchem. Třešničkou na dortu je vánoční výzdoba, která vévodí domu celý rok. To znamená, že se Mahulena těší z vánočního stromečku i v parném létě. .
