Kromě pokory a skromnosti MARTU VANČUROVOU (67) zdobí přirozený půvab. Přesto ji psychicky trápí vrásky a nezastavitelné stárnutí. Chmury z přibývajících let ji omezují natolik, že má strach z kvality svých případných výkonů.
Vždycky patřila mezi herečky, na které se dobře dívalo, a jiskru v očích má dodnes. Ona se pochopitelně nechce hodnotit. Ne že by si své ženskosti nebyla vědoma. „Vím, že se něco takového říkávalo,“ přiznává.
Nikdy ale nevnímala půvab jako silnou stránku. „Ohlasy lidí jsem si vždycky spojovala jen s hereckou profesí,“ říká skoro naivně. S přímými komplimenty na svůj vzhled si nikdy nevěděla rady. Raději si prý dávala pozor, aby stála nohama pořád pevně na zemi.
„Soustředila jsem se hlavně na to, aby moje práce měla smysl.“ Jenže vzhled, ať je jakýkoli, s herectvím samozřejmě souvisí. Vančurová se teď dostala do nebezpečného začarovaného kruhu nízké sebedůvěry. To, co dřív nepovažovala za důležité, nyní pro změnu vnímá jako svou největší slabinu a přísným postojem sama sobě ubližuje. Přitom nemá důvod. Šarm jí mohou závidět i leckteré mladší kolegyně.
Sebekritikou nešetří
Herečku tolik trápí, že mladistvý vzhled jí vzal čas, že sama sebe psychicky ničí. Nemůžu se na sebe ani povídat,“ říká snad až příliš přísně.
„Člověk chce vypadat hezky,“ obhajuje se. O tom jistě není sporu. Kdo by nechtěl. Jenže odpudivý vzhled rozhodně není její případ. Jde ale v sebekritice tak daleko, že se kvůli stárnutí bojí hrát a nové nabídky na role odmítá.
Tvrdí, že už nemůže spoléhat na to, jak vypadá, ale že musí být schopná roli ztvárnit stáří navzdory. Přitom právě ona rozhodně nepatří mezi krásky bez talentu.
Předčasný konec?
Herečka se podle všeho dostala do podobné psychické krize jako JANA PREISSOVÁ (68). Někdejší sexsymbol mnoha mužů také tvrdí, že se na sebe nemůže už ani podívat do zrcadla. Kvůli tomu se straní společnosti a nabídky na role odmítá. Prý i proto, že jí nic neříkají a takové hrát nechce. Kvůli tomuto postoji se před kamerou objevila naposledy před třemi lety a na návrat to jaksi nevypadá.
Vančurová má problém pro změnu v tom, že mnoho rolí, které jí jsou nabízeny, souvisí právě se ženskostí a na to si už nevěří. „Musím vědět, na co mám a na co ne,“ vysvětluje s tím, že kdyby se jí role nepovedla, brala by to jako své selhání.
Bude hodně smutné, jestli osobnost, která rozhodně ještě nepatří do hereckého důchodu, podlehne depresím ze stárnutí a kvůli tomu s herectvím předčasně skončí. Snad si vše ještě rozmyslí a přehodnotí.
