Česká stálice populární hudby HANA ZAGOROVÁ (70) oslavila letos kulaté narozeniny a zavzpomínala především na to hezké, ale i na to, když přišla nemoc, která jí úplně obrátila život vzhůru nohama.

Jedna z největších hvězd a stálic české populární hudby sama o sobě prohlásila, že v mládí prý v sobě příliš pokory neměla. Pak přišla nemoc a dlouhých třicet let ji provázela na každém jejím kroku. Všemu předcházelo vražedné pracovní a studentské tempo s trvalým nedostatkem spánku.

Zpěvaččin organismus se potýkal s celkovým oslabením. Jednoho dne se objevily vysoké horečky a silné bolesti zad. Diagnóza byla šokující, dvacetiletá Hana Zagorová onemocněla tuberkulózou, to však ještě nebylo to nejhorší.

Žila doslova upířím životem

Tuberkulóza naštěstí ustupovala, až jí jednoho dne lékaři sdělili, že je konečně zaléčena, a vše se mělo vrátit do normálu, ale stalo se něco nečekaného. Propukla u ní velice vzácná choroba, která je známá jako paroxysmální hemoglobinurie.

Jedná se o nemoc krvinek, která je způsobena mutací genu a výsledkem je porucha krvetvorby se všemi svými negativními důsledky. Dochází k tomu, že se rychleji rozpadají červené krvinky, takže nemocný jich má nedostatek.

Choroba připomíná spíše život upíra, protože je nutné neustále doplňovat do oběhu další a další transfúze. Hana Zagorová žila zhruba v devítitýdenním režimu, na jehož konci se vždy potýkala s únavou, která hraničila s totálním vyčerpáním, sotva se držela na nohách a nejednou jela na svoji dávku krve rovnou z koncertu.

Sotva do ní byla vpravena láhev nejvzácnější tekutiny, ulevilo se jí, ale ne vždy stejně rychle. Léta se pohybovala mezi životem a smrtí. Kvůli těžké nemoci se nikdy nemohla stát matkou. Těhotenství bylo příliš velkým rizikem pro ni i dítě. Když nemohla mít vlastní, začala usilovat o adopci. Ta byla opakovaně neúspěšná.  Dospěla nakonec k rozhodnutí, že se musí smířit s tím, že matkou nikdy nebude.

Nemoc ustoupila, snad natrvalo

Po třiceti letech v roce 2002 Hana Zagorová zažila příjemné překvapení, lékaři potvrdili, že nemoc, jak nečekaně přišla, tak náhle samovolně ustoupila. Nikdy o svých zdravotních problémech příliš nemluvila, aby nebyla litována. Sama mnohokrát připustila: „Tahle nemoc mi hrozně moc vzala, ale i dala.“  Celá ta dlouhá léta vše ukázkově zvládala. Nemoc ji několik let zkoušela, ale ona se nevzdala. Vystupovala, žila naplno a rozsévala radost a pohodu okolo sebe. Cesta ke spokojenosti ale byla těžká.