Moje šťastná hvězda

Oldřich Vlach se ocitl mezi životem a smrtí

Dnes už tu nemusel být

Populární herec OLDŘICH VLACH (74), jehož filmové hlášky zejména z filmu Vesničko má středisková se už během let staly českým folklorem, před časem bojoval o život. Nebylo to vůbec jednoduché, ale vyhrál.

Život herce se odvíjel podle daných pravidel. Práce, manželství, práce. Ženil se poměrně pozdě, vlastně už měl nárok na titul starého mládence, ale pak přišla Ona, a tak se v 35 letech oženil s lékařkou. Manželství zůstalo bezdětné a s humorem sobě vlastním herec říká, že neví ani o žádných levobočcích. Prožíval klidný spokojený život bez krizí a italských domácností, byl přesvědčený, že tak to bude až do smrti. Ale nebylo.

Bolesti přišly nenápadně

Protože ho neustále bolelo za krkem a objevily se i teploty, vydal se Oldřich Vlach k lékaři. Předpokládal, že trpí stejně jako mnoho z nás potížemi s krční páteří. Ale lékař, který ho vyšetřoval, stanovil špatnou diagnózu a herec ochrnul. Vyšetření ve vojenské nemocnici přineslo špatnou zprávu, že má na krční páteři nádor. Doktoři vynesly zdrcující rozsudek: onemocnění je tak závažné, že mu zbývá jen půl roku života.

Štěstí v neštěstí

Je těžké se smířit s takto nuceným odchodem ze světa. Asi těžko si umíme představit, co prožívá člověk, jemuž vážení lékaři, kterým věří, řeknou, že do půl roku zemře. Naštěstí se nepotvrdilo, že nádor je zhoubný, ale operace byla stejně nutná. Herec se jí podrobil, dopadla dobře, ale její výsledek nebyl do budoucnosti nijak povzbuzující. Musel se znovu naučit chodit.
Vážná nemoc převrátila jeho manželství naruby. Paní Vlachová odešla předčasně do důchodu, aby se mohla o svého muže starat. Herce odvezli do Kladrub a začaly dlouhé dny a týdny rehabilitace. I když byl velmi pilný pacient, následky přece jenom zůstaly. Sice se naučil znovu chodit, ale s chůzí má dodnes problémy, které se však naučil skrývat. Dalším pozůstatkem je necitlivá levá ruka, proto nerad jí příborem.

Důchod zatím počká

Z beznaděje, kterou mu nemoc přinesla, že nebude moct ani chodit, se nakonec vyklubal ne happyend, ale uspokojivý konec. Může dál hrát, a to je pro něj to nejdůležitější. Přesto ale u něj přežívá špatný pocit z toho, co prožil. Nedívá se rád na staré filmy, protože v nich hrají jeho přátelé a kamarádi, s kterými prožil kus života, ale už se odebrali do hereckého nebe.
Možná právě v takových chvílích si nejvíc uvědomuje svoji smrtelnost.

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden