Taková kráska jako Alena Vránová by se v dnešní době procházela po přehlídkovém mole coby modelka, ale na to si nevybrala k narození tu správnou dobu, 30. červenec 1932.

Čas jejího mládí patřil spíš jeřábnicím, soustružnicím a ženám v jednotných zemědělstvích družstvech. Modelka bylo neslušné slovo označující povětrné ženy v kapitalistické cizině.

Lásku k herectví zdědila rodačka z Prahy po otci, který byl vášnivý ochotník. „Dokonce psal pro ochotníky hry, ale zemřel, když mi bylo pět,“ vzpomíná Alena Vránová. „Mám s ním ale spojený svůj první jevištní zážitek. Bylo to v sokolovně v Braníku, kde jsem v jedné jeho hře hrála dítě spící v postýlce. Dodnes si pamatuji, jak mě do té postýlky na jevišti nesli, a protože byla už pozdní hodina, tak jsem tam opravdu usnula. Když to skončilo, zase mě odnesli a dostala jsem velikánskou bonboniéru. Nevím, jestli to byl ten okamžik, kdy jsem si řekla, že to je to, co chci v životě dělat, ale z té bonboniéry jsem byla celá pryč.“ Jako školačka se pak dostala do Dismanova dětského rozhlasového souboru, vystupovalo se i v divadlech, brzy začala hrát dětské role vedle profesionálních herců. Divadlo se tak stalo velmi záhy součástí Alenina života.