Patřil k mužům, kteří na sebe okamžitě strhli pozornost.

Měl uhrančivé charisma, kterému podléhaly nejen dámy, ale i jeho nadšení diváci. Také měl mravní sílu.

V Národním ho nechtěli

Narodil se do rodiny středoškolského profesora. Václav Voska (†63) měl od mládí řadu uměleckých zájmů. Chodil na soukromou hudební školu a líbilo se mu i hraní, ale po maturitě zamířil na práva.

Stihl ovšem jen několik semestrů, pak Němci vysoké školy zavřeli. Nastoupil tak jako elév do vinohradského divadla a herectví už zůstal věrný. Po druhé světové válce dostal nabídku do Národního divadla, jenže mu nebylo přáno tam vydržet.

Křivdy řešil alkoholem

Jako hluboce věřící katolík v něm neměl po roce 1948 místo, takže odešel a zabydlel se až do konce své kariéry v Městských divadlech pražských. V období Pražského jara se stal poslancem České národní rady a účastnil se i Palachova pohřbu.

Za to vše byl potrestán zákazy a soudruzi mu jednu dobu dovolili hrát jen v divadle. Nesl to těžce, měl málo práce a cítil se zneuznaný. To jenom prohloubilo jeho náklonnost k alkoholu. A když období zákazů skončilo, snažil se všechno dohnat. Ale jeho nemocné srdce už takové zběsilé tempo nevydrželo. Zemřel 20. srpna 1982.