Nedá se říct, že by Václav Postránecký (73) patřil mezi typické ženské idoly. Jeho předností totiž není ani tolik krása jako spíš humor!
Všichni čerti šili s oblíbeným hercem už s jako s malým klukem. Václav Postránecký (73) se dnes lišácky brání tím, že mu tehdy vlastně nic jiného nezbývalo. Musel být hodně živým uličníkem. „Já jsem byl takový snad odjakživa, už snad z té porodnice,“ směje se s tím, že byl vždycky všude nejmenší a musel si své místo na slunci nějak vydobít. A cesta uličníka a průšviháře byla v danou chvíli zřejmě tou nejsnazší. Místo ve společnosti si tak dobýval budoucí herec spíš svou nezměrnou energií, než že by ho bylo kdo ví jak moc vidět. Nutno podotknout, že tato vlastnost mu zůstala dodnes. Jiskřičky v očích má stále, i když už překročil sedmdesátku a jeho živelnost a energie, kterými na sebe strhává pozornost, udivuje i mnohem mladší ročníky. Ačkoli Václav Postránecký pochází z rodiny obchodníků, už od dětství měl blízko k herectví. V pouhých pěti letech namluvil pohádkovou postavu v rozhlasové hře.
Komediant od plenek
„Úlohou byl nenapravitelný recidivista syčák Smolíček pacholíček,“ říká s humorem sobě vlastním herec s tím, že to pro něho bylo tehdy velmi těžké zadání a dost možná ho to celoživotně poznamenalo. Coby malý kluk navštěvoval Dismanův (†77) rozhlasový dětský sbor a už v devíti letech stál před kamerou. Jednalo se o filmovou pohádku Konec strašidel. Filmaři si okamžitě všimli, že tenhle kluk má v sobě nějaké zvláštní kouzlo. Nikdo se proto nedivil, když ho postupně oslovovali i k další spolupráci. Díky tomu sbíral herecké zkušenosti a jako dítě se objevil v celé řadě filmů. Úspěch s sebou už ale tehdy nesl řadu problémů. Kvůli natáčení měl totiž Postránecký ve škole úlevy a někteří učitelé se přes to nemohli přenést. Říká se, že kvůli jejich zášti musel nakonec školu dokonce změnit.
Neztratil se ani v zákulisí
Asi jen málokdo by při pohledu na současného Václava Postráneckého řekl, že v mládí byl nejen malý, ale vážil také pouhých 45 kilogramů. I přesto ale vyhrál konkurz na oponáře, čímž tak trochu odstartoval svou divadelní kariéru. Vyučený zámečník, kterého nevzali na DAMU, si šel zkrátka vždy tvrdě za svým. Nebylo to však jen jeho nezlomné odhodlání, které mu v jeho cestě pomáhalo, ale také úžasný smysl pro humor, který mu otevřel nejedny dveře. Obrovskou výhodou Postráneckého je schopnost zahrát prakticky cokoli. S chutí se zhostil vážných divadelních rolí jako jsou třeba Naši furianti, Král Lear nebo Oidipus vladař, ale i filmových komedií nebo seriálových postav. Současnou slávu, úspěch a oblibu získal ovšem až později, díky dnes již kultovní komedii S tebou mě baví svět. A nutno podotknout, že to jsou právě komedie, ve kterých jeho přirozený humor a klukovská jiskra vyniká nejlépe. Za zmínku rozhodně stojí také nové komedie Jak se krotí krokodýli, Líbáš jako Bůh nebo třeba Bobule.
Ženě je věrný
Herecký talent se mu nejednou málem vymstil. V roce 1963 hrál Václav Postránecký v hudební komedii z vojenského prostředí Bylo nás deset. Je třeba uvést, že postava, kterou hrál, nebyla zrovna vzorem všech cností. Hrál nepřejícího mazáka desátníka Moravečka a ztvárnil ho tak skvěle, že kvůli tomu pak málem nedostal požehnání ke sňatku se svou ženou Helenou (69).
Postránecký šel tehdy žádat baletčinu babičku, protože její bratr byl tou dobou zrovna na vojně. Smůla ale byla, že babička zmíněný film viděla, a než ke svatbě svolila, zeptala se své vnučky dost kriticky: „Jak si můžeš chtít vzít takového parchanta?“ Herec jí ale dokázal, že si ruku Heleny zaslouží, a babička nakonec ještě ráda souhlasila. A udělala dobře. Ostatně to potvrzuje fakt, že Václav Postránecký je se svou ženou Helenou dodnes.
