Svým hlasem dobyl operní pódia ve Vídni, Londýně i New Yorku. S milovanou „Haničkou Písničkou“ se oženil pouhý den poté, co se rozvedla.
Maminka Edita Margitová (†97) byla Slovenka s maďarskými kořeny, vychovala tři syny, Jána (75), Petera (70) a nejmladšího Štefana. Její tatínek, Štefanův dědeček, hrál a nějakou dobu i řediteloval v divadle v Košicích. Lásku k divadelním prknům zdědil tedy jeho vnuk zřejmě po něm.
Zato tatínek světoznámého operního pěvce prý zpívat neuměl vůbec, říkával, že nezazpívá ani hymnu. Štefan Margita (67) nejprve studoval uměleckoprůmyslovou školu, obor fotografie, tehdy ho ještě ani nenapadlo, že by se mohl zabývat vážnou hudbou.
Hořel pro fotografování, ale po skončení střední školy nastupil do komunálních služeb a dělal snímky na pas a občanský průkaz. „Poté, co jsem jich denně udělal šedesát, začal jsem si myslet, že někoho zabiju,“ vzpomíná. Pochopil, že to není práce pro něj, naštěstí byl přijat na konzervatoř.
Dobrá rada
Svět opery je všechno, jen ne nudný. V prvé řadě bojujete s drby, pomluvami, nezvládnutými emocemi. Když jako úplný začátečník nastupoval do košického divadla, dostal od kolegyně následující radu: „Pokud se hodláš v opeře urážet, tak ji nemůžeš dělat. Doma si rozbíjej věci a breč, ale v divadle nic nedávej najevo.“
Zažil kolem sebe spoustu hysterických scén. Jedna operní diva prý ze sebe zuřivě strhávala kostým, protože v něčem tak ohavném ona přece nemůže zpívat. Komických situací také nebylo málo.
Bylo to šílené
V opeře v Mnichově režisér velel aby se zpívalo na dřevěné ploše, která se ve druhém jednání zvedne do šikmé polohy. Pečlivá německá uklízečka dřevo před začátkem představení naleštila do vysokého lesku.
Po jejím zvednutí všichni, kdo tam stáli, spadli na zadek a sklouzli dolů, skoro až k dirigentovi. V Její pastorkyni v Dallasu si zase režisér usmyslel, že bude Štefan Margita po celé první jednání držet motorovou pilu a honit s ní Jenůfu.
„Jenže aby byl efekt dokonalý, měla být ta pila zapnutá! Bylo to šílené, bál jsem se, že mi to vyletí z ruky, že zakopnu, že se stane neštěstí…“ hořekuje slavný tenor, který prorazil i ve světě, působí kupříkladu i v newyorské Metropolitní opeře.
Ta je namyšlená
Pěvcovou platonickou láskou byla Hana Zagorová (†75), a to ještě daleko předtím, než se poznali osobně. Toužil se s ní setkat a mnohokrát si představoval, jak bude takové první setkání asi probíhat. Když k němu skutečně došlo, byl ale zklamaný.
Potkali se na schodech ve Státní opeře, zpěvák měl zrovna premiéru. Nadechl se, sebral veškerou odvahu a slavné blondýnce řekl, že ji už roky obdivuje, že je úžasná. Zpěvaččina reakce jej vyděsila.
Čekal, že bude milá, že mu poblahopřeje k premiéře. Ona však jen chladně pravila: „Ano?“ To bylo všechno. V duchu si prý řekl: Bože můj, ta je namyšlená!
Vzápětí ho však zpěvačka překvapila, pozvala ho na narozeninový večírek. Odcházel z něj mezi posledními, zpěvačka veselý hlouček vyprovázela, vchodové dveře nechala otevřené a zašeptala mu: „Jestli chceš, můžeš se vrátit.“
Vrátil se. Zpěvačce kdysi předpověděl osudovou lásku jasnovidec. To jí bylo osmadvacet.
Předpověď měla menší háček. Bylo jí řečeno, že toho pravého potká v šestačtyřiceti. Spontánně vyhrkla: „Ale to nemá cenu, to už budu stará.“
Osudový muž
Štefana Margitu potkala skutečně ve svých čtyřiceti šesti letech. „Za to čekání stál. Je to člověk mého života,“ svěřila se. Vzali se v červnu roku 1992 a od té doby byli nerozluční.
O deset let mladší Margita věděl, že Zagorová nemůže mít vzhledem k onemocnění krvetvorby děti, ale měl ji tak rád, že případné potomky oželel. Za Margitu se vdávala den poté, co se rozvedla s Vlastimilem Harapesem (77). Nechtěla ztrácet čas, věděla, jak je vzácný.
Oba všem říkali, že se jim spolu žije báječně, a bylo tomu skutečně tak. Vychutnávali si život i vzájemnou lásku. Strávili spolu krásných třicet let.
„Nikdy jsme se nehádali. To bylo fakt tak nádherný. Chtěl bych se probrat a říct si, že to byl jen strašnej sen,“ prohlásil zanedlouho poté, co dáma jeho srdce zemřela.
Za svoje nejhorší životní představení označuje chvíle, kdy byl nucen milované ženě lhát, usmívat se, tvrdit, že je všechno v pořádku a že se těší, až se spolu vrátí domů, přestože sám znal zlé prognózy lékařů. „Stále se vyptávala, co budeme dělat. Jestli půjdeme na Slavíka. Prostě netušila, že se to stane,“ vzpomíná zdrcený Margita.
