Klaněl se jí celý svět. Češi ji milovali jako odvážnou ženu, nezapomenou na ni ani v Mexiku nebo Japonsku. VĚRA ČÁSLAVSKÁ (†74) byla totiž bojovnicí do poslední chvíle.

Roky ve zdánlivém zapomnění, skoro 15 let skrývání se po tragické rodinné události. Kolem roku 2009 se Věra Čáslavská začala znovu objevovat na veřejnosti. Plná energie začala nový život. Jejím společníkem se ale bohužel v květnu minulého roku stala rakovina. A to ta nejhorší diagnóza.

Věděla, co ji čeká

Bylo to zhruba ve stejné době, kdy vyšlo najevo, že se architekt a bývalý partner LEONY MACHÁLKOVÉ (49) BOŘEK ŠÍ- PEK (†66) léčí ve Španělsku s rakovinou slinivky břišní.
Diagnóza u sportovní legendy zněla stejně. „Víte, rakovinu slinivky ještě nikdo neporazil,“ nenalhávala si nic Věra, která dostála své pověsti bojovnice a dodávala: „Není to snadné, ale snažím se. Člověk by to neměl zabalit dřív, než musí.“ Už to vypadalo, že i tento boj zvládne. Jako všechny předtím.

Japonská modla

Čáslavská, která byla prakticky do posledních chvil ochotná předvést provaz, se od dětství věnovala gymnastice. Už v 16 letech reprezentovala naši zem na Mistrovství světa ve sportovní gymnastice v Moskvě, kde ve víceboji jednotlivců skončila osmá. Za rok na mistrovství Evropy už získala svoji první zlatou medaili.

Blížil se jeden z vrcholů její kariéry. Rok 1964 a s ním Letní olympijské hry v Tokiu, kde získala zlaté medaile ve víceboji jednotlivců, v přeskoku a na kladině. „Pro Japonce je Věra Čáslavská symbolem tokijské olympiády v roce 1964.

A tokijská olympiáda se pro ně stala symbolem poválečného návratu Japonska do světové společnosti. Proto Věru dodnes tolik velebí,“ prozradil JIŘÍ ZEDNÍČEK, bývalý místopředseda Českého olympijského výboru. Získala si je ovšem i tím, že jako první žena předvedla na bradlech prvek „Ultra C“, s nímž jako první přišli právě Japonci.

Meč jako dar

Před více jak půl stoletím se Čáslavské dostalo nebývalé pocty. Její obdivovatel RYUZO OTSUKAO věnoval naší sportovní legendě rodinný poklad – samurajský meč. Čáslavská až později zjistila, že má neskutečnou hodnotu. Nervózní ale byla ještě z jedné věci. Přemýšlela, kolik ten dar mohl setnout hlav, nakonec ale zjistila, že nesloužil k zabíjení.

Svatba v Mexiku

Rok 1968 se stal osudným nejen Československu, ale i Čáslavské, která se účastnila Letních olympijských her v Mexiku.

Když stála na stupních vítězek se sovětskou závodnicí, během hraní sovětské hymny sklonila zrak k zemi na protest proti tehdejší srpnové okupaci. Záběry z tohoto ceremoniálu nechali tehdejší představitelé režimu zničit, nakonec něco málo našla dokumentaristka OLGA SOMMEROVÁ (67) v archivech BBC a použila je v dokumentu Věra 68. V Mexiku se odehrál ale ještě jeden zlomový okamžik. Čáslavská se tam tehdy vdala za atleta JOSEFA ODLOŽILA (†54).

Trest na 20 let

Podpis dokumentu 2000 slov byl pomyslnou tečkou za sportovní kariérou Věry Čáslavské.
Alespoň se mohla věnovat trenérské činnosti, tu dokonce jeden čas vykonávala v Mexiku. Po revoluci se stala poradkyní prezidenta VÁCLAVA HAVLA (†75) a zdálo se, že ji po všech těch útrapách už nic zlého nepotká. V roce 1993 se ale její syn MARTIN (42) dostal do potyčky s otcem Josefem Odložilem.

Po úderu bývalý atlet padl na zem a po pár dnech zemřel. Martin byl odsouzen, po čtyřech letech ho vysvobodila amnestie. Vězněm se ale na dlouhé roky stala Věra, která propadla depresím. Už to vypadalo, že naši sportovní legendu nikdy nespatříme.

Kdo měl strach?

V roce 2009 se Čáslavská začala znovu objevovat na veřejnosti. Spolu s PAVLEM KOSATÍKEM (54) napsala knihu Život na Olympu. Už to vypadalo, že se na ten vrchol opět dostává. Před rokem a půl jí ale přišla ta děsivá diagnóza.

Čáslavská se nevzdávala. Zhubla, přišla o vlasy, ale nic na sobě nedala znát. I když trpěla velkými bolestmi, přesto navštěvovala tréninky nebo soutěže mladých atletů. Před pár týdny ale přiznala, že byla na kontrole, kde na snímcích rakovinová ložiska „svítí“.

„No, a já jsem svítila,“ řekla smířeně. Ta nejbolestivější nemoc vzala život naší nejúspěšnější olympijské sportovkyni, která posbírala 140 medailí, z nich sedm zlatých. Ženě, před jejíž vůlí bylo třeba mít se na pozoru, jak kdysi o ní napsal jeden novinář, což se jí ohromně líbilo.