Co na tom, že dlouhých dvacet let protančil na prknech Národního divadla. Jméno Jaroslava Čejky se všem vybaví v souvislosti s divokým kostýmem, trhavými pohyby a úpěnlivým kvokáním. Jednou provždy se z něj stal Pan Slepice.
Nenápadného tichého člena baletu Národního divadla Jaroslava Čejku jste možná celé roky ani nezaregistrovali. A to v budově u Vltavy strávil dvě desítky let a zahrál si tady ve více než čtyřech desítkách představení. Do Zlaté kapličky to měl ostatně pár kroků. „Z okna vidím na Vltavu. A kdybych šel o pár kroků dál, koukal bych na Národní divadlo,“ pochvaloval si byt v samotném centru Prahy, v němž strávil velkou část života se svou matkou.