V křehké tmavovlásce Simoně Postlerové (†59) byla vždy ohromná síla. Musela se rozloučit se životní láskou. Čelila i dalším vážným problémům, přesto se stále usmívala.
Kdyby se vyplnil její dětský sen, minula by divadlo i kamery širokým obloukem. Plzeňská rodačka, která dětství i dospívání strávila v Ostravě, toužila pracovat v lékárně.
Na gymnáziu si vychutnávala bezstarostnost a budoucností si nijak zvlášť hlavu nelámala. Chodila zpívat do sboru a říkala si, že to nějak dopadne. Pocházela z rodiny posedlé herectvím, tatínek Alexandr Postler (†59) byl uznávaným divadelním režisérem a hercem, maminka herečkou, bratr se rovněž stal komediantem.
Simona Postlerová (†59) si však nebyla jistá, zda její srdce skutečně buší pro divadlo. „S bráchou jsme byli na druhé koleji, v první řadě se u nás doma řešilo divadlo,“ vzpomíná, co v dětství tak nelibě nesla. Takhle nechtěla dopadnout, ale rodinné „kletbě“ se nakonec nedokázala vzepřít a podala si přihlášku na DAMU.
Dobrý ročník
Na talentové zkoušky se připravovala nanejvýš zodpovědně, zkušený tatínek jí s tím rád poradil. Byla přijata. Do ročníku chodila třeba s Bárou Hrzánovou (60), Martinem Dejdarem (59) či Miroslavem Táborským (64).
Nejraději však vzpomíná na spolužáka Ivana Trojana (59), a je jasné proč. „Ivan Trojan, to jsou krásné a romantické vzpomínky, chodili jsme spolu šest let,“ říká.
Ještě jako studentka hrála v Národním divadle, kde jí Rudolf Hrušínský (†73) nabádal: „Simono, jen mi odpovídejte, zkuste nehrát.“ Radu od velké herecké legendy si vzala k srdci.
Osudový muž
Ve zlaté kapličce strávila pět let, pak ji Jiřina Jirásková (†81) přemluvila, aby raději putovala do Divadla na Vinohradech. S budoucím manželem Zdeňkem Hráškem (†62) se sblížili díky hudbě. Hrál na kytaru v orchestru Národního divadla.
Simona v jednom z představení zpívala píseň coby velšská princezna, zkoušeli ji spolu. Tehdy si říkali jen dobrý den a na shledanou.
Ale něco jako by mezi nimi bylo. Zčistajasna si začali povídat a potom šli na kávu. Už tehdy herečka pochopila, že toto bude muž jejího života.
„Začali jsme si rozumět s velkým R a pak jsme se vzali,“ vzpomíná. V červenci roku 1992 se narodila Jana Magdaléna (31) a už koncem léta si Simona troufla natáčet pohádku Hora jménem Andělská.
Hrála tu princeznu a obětavý manžel nejenže hlídal miminko, ale přivážel jej pravidelně na natáčení, aby žena mohla kojit. Závěrem pohádky se princezně narodí miminko, a když režisérka zjistila, že žádné nemusí shánět, velice se zaradovala – a tak zde herečka chová svoji vlastní dcerku.
Na tu dobu ráda vzpomíná, byla šťastná, všichni její nejbližší byli zdraví. Netušila, že to nevydrží navěky. Osud jí na bedra naložil těžké břímě.
Co se to děje?
Jednou, před Vánocemi, si manžel posteskl, že se mu horší zrak, že vidí jakési stíny. Zašel k očnímu lékaři a doma ženě sdělil: „Lékaři mi řekli, že mám v oční bulvě nejhorší druh rakoviny a že do čtrnácti dnů musí jít oko pryč.“ Doktoři rovněž varovali, že nemoc se může do deseti let vrátit, což se stalo.
Ani za cenu ztráty oka se nepodařilo chorobu zastavit. Tatínek Jany Magdaleny a Damiána (29) v listopadu 2016 zemřel. Přál si odejít ze světa doma, obklopen nejbližšími, což se mu splnilo.
„Zdeňka jsem držela za ruku a modlila se,“ vzpomíná herečka. „Nechápu, proč musel odejít tak hodný a láskyplný člověk.“ Ale to nebylo zdaleka všechno, co na křehkou Simonu Postlerovou osud naložil.
Když bylo synovi jedenáct, začaly ho trápit zdravotní obtíže. Narodil se, jak říká jeho matka, jako zdravý kluk s fenomenální pamětí, ale puberta všechno změnila. Diagnóza zněla: autismus a schizofrenie.
Přestal mluvit, byl mnohokrát hospitalizovaný, docházel do chráněné dílny. Když je na tom zrovna zle a bere bezpočet léků, úplně se mu změní osobnost. Pokud se mu uleví, stýská si: „Mami, já jsem nějakej zakletej. Co se to se mnou děje?“
Loučení s Hanou
Herečka často vyhlašovala , že starat se o syna a zahrnovat ho láskou je její úkol. Stále mívala pocit, jako by manžel nějakým způsobem se svou rodinou byl, jako by je všechny ochraňoval.
„Šíleně mi chybí, ale nějak vnímám, že je tady stále a s dětmi nás chrání. Vím to,“ říkala. Bolestně jí scházela i kolegyně Hana Maciuchová (†75), s níž se na pódiu naposled setkala ve hře Harold a Maud.
Hana si nepřála pohřeb v divadle, a tak Postlerová zorganizovala alespoň mši svatou ve vinohradském kostele svaté Ludmily. Přišla spousta herců, vděčných, že se tímto způsobem mohou s Maciuchovou, která byla v divadle oblíbená, rozloučit.
Postlerová ani jen netušila jak brzo nás všechny opustí a sejde se se svojí milovanou kolegyní a kamarádkou Hanou Maciuchovou (†75). Bohužel se osud k Simoně zachoval krutě. V neděli, 5.května 2024 nás navždy opustila a odešla do hereckého nebe. Silná a vyjímečná žena.
„Jsou zprávy, kterým odmítáte uvěřit“
Na sociální síti úmrtí potvrdila i pražská zastupitelka Alexandra Udženija. „Jsou zprávy, kterým prostě odmítáte uvěřit. Dnes naposledy vydechla Simona Postlerová, česká herečka, stálá členka souboru Divadla na Vinohradech, patronka našeho nadačního fondu Dvojka srdcem, ale především neskutečně obětavá, laskavá a krásná lidská bytost,“ napsala k příspěvku.
