Sympatický herec Jan Hájek (40) známý především ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 a z nové krimisérie Černé vdovy, je známý svým pozitivním přístupem k životu a věčně dobrou náladou. Nedávno si postěžoval na to, co ho nejvíce trápí! Spoustu času totiž tráví ve skutečných nemocnicích, protože už od dětství trpí těžkou epilepsií.
„Mám poúrazovou epilepsii. V první třídě jsme se klouzali se spolužákem, on mě shodil na zem a spadl jsem hlavou na kachličky,“ svěřil se otevřeně v jednom rozhovoru. Až zpětně se dlouho potom neurologové shodli na tom, že tam někde nejspíš jeho trápení začalo.
I když se s tím dá žít, život s touto nemocí je stresující a vlastně musíte neustále přemáhat strach z toho, že kdykoliv může přijít záchvat. A i s tímto strachem herec často bojuje: „Když dostanete epileptický záchvat, úplně ztratíte vědomí a proberete se třeba až v sanitce, a máte pocit, že se všem musíte omlouvat.“
Bude muset odejít z Ordinace?
Epilepsie může udeřit kdykoliv a kdekoliv. Třeba venku na ulici, nebo i při natáčení seriálu. Ovšem nejvíce se Jan děsí toho, že by mohl zkolabovala přímo na jevišti během představení.
Proto se o své zdraví stará a věří, že má zákeřnou nemoc plně pod kontrolou. Ježe nabízí se zásadní otázka, zda by při zhoršení průběhu onemocnění nemusel úplně přestat s hraním? Dokázal by se vzdát toho, co ho nejvíce baví a co miluje? Podle informací si Jan svůj hendikep vůbec nepřipouští a katastrofickou vizi naprosto zavrhuje.
Zatím nemá žádné problém cokoliv udělat, a je přesvědčený, že tomu bude stejně i v budoucnu. „Je to takové zdání samoty a zároveň hrozné viny,“ popisuje své pocity, které má bezprostředně po záchvatu.
Skrývá nemoc před svými kolegy?
Jan se řídí zásadou, že má na všem špatném najít něco pozitivního. Z jeho pohledu je to nemoc jako každá jiná, jen se s ní člověk musí naučit žít. A v tom mu pomáhají lékaři i správná léčba. Nicméně podle jeho kolegů nastanou občas chvíle, kdy v jeho očích vidí strach. Strach z toho, že se něco stane a nebude tomu moci zabránit.
Zároveň má v poslední době tolik práce, a to jak v divadle, tak v televizi, že nemá ani čas přemýšlet o tom, co dělat když nemoc znovu udeří. S tím, že je práce spolehlivý lék, souhlasí i jeho kolegové, kteří o jeho nemoci neměli doteď ponětí a značně je to překvapilo!
