„Major Zeman“ a slečna z operety. To byla láska!

Herec Vladimír Brabec (82) je rodilým Pražanem. Sotva byste u nás našli někoho, kdo by legendárního umělce neznal. Máme ho spojeného s nezaměnitelným hlasem, Brabec je mistr dabingu, a v neposlední řadě se seriálem Třicet případů majora Zemana.

A zdaleka nejen s ním. Patřil k výrazným osobnostem Národního divadla. Nikdy jej nepřestávalo mrzet, že na něho film tak trochu – zapomínal. Vyrůstal na pražském Žižkově, jeho otec byl malířem pokojů. Už od dětství se projevovalo výrazné herecké nadání, kromě toho i pěkně zpíval.

Odmala působil v Kühnově dětském sboru, s herectvím začal jako čtrnáctiletý kluk, po válce účinkoval také v Divadle pro mládež Míly Melanové. Talent ho přivedl na pražskou DAMU, za zmínku stojí, že jeho spolužáky byli například Josef Zíma (84), Petr Haničinec (†77) anebo Jana Štěpánková (81).

30pripadu majora Zemana_CT J Komarek03

Také vás může zajímat ...

Když herec vzpomíná na dětství a mládí, neopomene se zmínit o tom, že jako kluk byl uličník. Aby ne – vždyť, jak už bylo řečeno, vyrůstal na Žižkově. Že by se narodil už s myšlenkou, že se stane proslulým divadelním hercem, dabingovým virtuózem a majorem Zemanem, s úsměvem odmítá.

Hovoří spíš o tom, že ve škole válčil s matematikou, ale pěkně četl. Učitelé si toho brzy všimli. Tehdy byly v čítankách úryvky z Lucerny, Našich furiantů, žáci měli za úkol všelijak měnit hlasy – a to Vladimíra bavilo, tehdy se cítil šťastný.

V přírodních vědách naopak trpěl, čtyřky nebyly výjimkou. Při škole působil v divadle pro mládež, kde už tehdy, jako kluk, platil za hvězdu. Naučil se správně mluvit, chodil k paní, která divadlo vedla, na hereckou výuku.

Pak už, jak říká, začalo jít do tuhého. Vedoucí divadelního souboru se vydala za Brabcovou maminkou s tím, že synek je talentovaný a u divadla jej čeká budoucnost snů. Maminka začala plakat, že komediant a cirkusák je to nejhorší.

Ale bylo jí diplomaticky vysvětleno, že nejdřív půjde Vladimír na konzervatoř, pak dostane rozum, který teď ve čtrnácti nemá, a uvidí se, jaké místo v životě si najde. To rodiče uklidnilo. Následné zkoušky na konzervatoř Vladimír udělal.

Co se týká žen, Brabec vždycky mluvil jen o té jediné, milované Naděždě Brabcové (†84). Přitom je jasné, že býval obléhán fanynkami, ale když se ho na to zeptáte, lišácky se usměje, sklopí oči a odpoví, že si nic nepamatuje.

my vsichni skolou povinni

Na otázku, zda se mu více líbí brunetky, nebo blondýnky, vám poví, že na vlasech nezáleželo. Jde přece o to, jaká ta žena je. Manželka byla brunetka, ale především oddaná rodině – a takovou životní partnerku Vladimír Brabec hledal.

Umělci, který žil hekticky a nebýval doma zrovna často, zejména v dobách, kdy se natáčel Major Zeman, vyhovovalo, že se má kam vracet. Naděžda poskytovala zázemí, starala se o domácnost i o děti. Ačkoli sama byla také umělkyně, nadějná zpěvačka, nelpěla na kariéře.

Budovat domov jí připadalo smysluplné. To na ní „Major Zeman“ nesmírně obdivoval. Pro něho jako pro muže bylo důležité se prosadit, ukázat se světu. Proto si vážil své ženy za to, že se stáhla do ústraní a pečovala o teplo rodinného krbu – se skromností a pokorou jí vlastní.

Naďa Brabcová rozená Znamínková hrála a zpívala v divadle v Teplicích, věnovala se zejména operetě. Mladý Vladimír Brabec měl tehdy zase první angažmá v mosteckém divadle, a jako nadšený fanoušek navštěvoval kulturní stánky i v jiných městech.

Brabec_Ulice-Nova

Za kulturou si vyjel i do Teplic, kde svou Naděždu poprvé uviděl. Hned se mu rozsvítily oči a řekl si, že tohle by za pokus rozhodně stálo. A byla z toho osudová láska, ta opravdová, na celý život. Vždy když byl Vladimír Brabec tázán na recept na dlouholeté šťastné manželství, tvrdil, že se ta dvojice prostě musí správně sejít.

A jim dvěma se to podařilo. Samozřejmě měli i krize, starosti s dětmi a problémy v zaměstnání, ale na tom základním, nejdůležitějším, se vždycky shodli. Vysvětloval, že manželka mu celý život pomáhá, je jeho oporou.

A on se za to naopak snaží nebýt diktátorem či generálem, k čemuž herecká profese mnohdy svádí – ale on se vždycky brzdil. Nejvíce si Vladimír cenil toho, že manželka se dokázala přenést přes skutečnost, že byl doma opravdu málokdy.

Tohle ženy nemají rády a leckteré manželství kvůli tomu ztroskotá. Naděžda však byla silná a velkorysá žena, která dobře věděla, že žije vedle umělce – a ten se musí plně realizovat, jinak by s ním nebylo k vydržení.

Pomáhala mu v těžkých chvílích. Hlavní role v režimním seriálu Třicet případů majora Zemana ho na jednu stranu proslavila, na stranu druhou mu i podrážela nohy. Našli se mnozí, kteří mu účinkování v silně politicky angažovaném seriálu vyčítali, a sprška výtek znatelně zesílila po roce 1989.

Tehdy se nutně potřeboval o někoho opřít. A jako vždycky, Naděžda byla poblíž. Brabec často s úsměvem tvrdil, že v podstatě polovinu společného času strávil mimo domov. Výchovu dětí, dcery Heleny a syna Pavla, z větší části přenechal matce.

Když ratolesti zlobily, donesla se stížnost k hlavě rodiny až se zpožděním, takže už nebylo výchovné trestat. Proto byly rodičovské role rozděleny následovně: Maminka byla ta přísná, která, když to bylo nezbytné, trestala.

Vladimir Brabec, manzelka, vnucka

Málokdy se doma vyskytující tatínek platil za mírného a laskavého. Vladimíra Brabce na ulici každý pozná, a bylo tomu tak vždycky. Nabízí se tedy otázka, zda toho nějak využívá a zejména zda toho využíval za minulého režimu, kdy mívaly známé tváře protekci například při nákupech.

Dostávaly takzvané podpultové zboží. Herec ovšem odmítá, že by si říkal o nějaké výhody. Připouští, že rodina měla svého zelináře a řezníka, jenže nákupy měla na starosti Naděžda, která známou osobností nebyla.

Ale pravdou je, že když šel výjimečně na pochůzky „major Zeman“, často se vrátil s nedostatkovým ovocem anebo kouskem lepšího masa. Dětem nedopřával nic okázalého. Nesháněl bony, nekupoval džíny z Tuzexu.

Děti mu jeho zásadovost v pubertě pochopitelně vyčítaly. Nejsmutnějším dnem „majora Zemana“ byl den manželčina pohřbu. Naděždu pohřbili v souladu s jejím přáním do hrobky mimo Prahu. Zdrcený herec se obřadu zúčastnil jen zázrakem, protože se v době úmrtí milované ženy, která letos podlehla mozkové příhodě, zhroutil.

Před smrtí Naďa Brabcová pobývala v bohnické léčebně, delší dobu už totiž bojovala se zrádnou Alzheimerovou chorobou. V domácím ošetřování už být nemohla, bylo to nad síly milující rodiny, Potřebovala odbornou péči.

V současné době žije Vladimír Brabec na „vejminku“ u dcery za Prahou. Snaží se vzpamatovat z těžké ztráty. S Naďou žili dvaašedesát let. .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...