Ta pravá láska přišla až po tragédii

Janův vozík je jen maličkost, jen rekvizita. Herec Jan Potměšil (50) dostal od sudiček tolik hereckého talentu, že by ho mohl rozdávat. Od dětství bylo jasné, že hezký okatý kluk bude hercem.

Pravda, do vínku dostal po tatínkovi i sportovní talent, ale herectví vyhrálo na celé čáře. Jeho otec Jaroslav Potměšil (†77) byl známým sportovním funkcionářem, učil na Karlově univerzitě a rovněž byl předsedou Československého svazu lyžování.

Malý Honzík se narodil zjara roku 1966 a před kameru se dostal už v dětství. Zahrál si společně s Vladimírem Menšíkem v jedné povídce v rámci cyklu Bakaláři. Roztomilý chlapec s velikýma očima zaujal režiséry natolik, že se v následujících letech blýskl v několika dětských rolích, mimo jiné také v seriálu Žena za pultem.

Hraje tu malého synka hlavní postavy, ztvárněné Jiřinou Švorcovou. Kromě toho si zahrál i ve filmech Neohlížej se, jde za námi kůň!, Tajemství Ocelového města nebo Jakub. V té době už studoval na gymnáziu, z dětských rolí pomalu vyrůstal a podle vlastních slov vůbec nemyslel na to, že by se v budoucnu herectvím živil.

Také vás může zajímat ...

V té době ho lákal spíš sport, ve slavném otci měl velký vzor. Přesto však cítil jakýsi naléhavý vnitřní hlas. Cosi ho nutilo podat přihlášku na pražskou DAMU. Udělal to, ale napoprvé kupodivu neuspěl.

Řekl si tedy, že se zřejmě jednalo o hlas osudu, a nějakou dobu studoval na vysoké škole tělesnou výchovu a sport. Dlouho mu to však nevydrželo, táhlo ho to na zmíněnou divadelní akademii, kterou nakonec vystudoval.O princezne Jasnence a letajicim Sevci03

Pak přišel pro Jana Potměšila přelomový rok 1987, kdy jeho hvězda vylétla tak strmě vzhůru, že výše už to snad ani nebylo možné. Natočil tři filmy, které ho katapultovaly na vrchol oblíbenosti, především u mladých děvčat.

Stalo se tak díky rolím ve snímku Proč? režiséra Karla Smyczka, v pohádce Zdeňka Trošky O princezně Jasněnce a létajícím ševci, ale hlavně kvůli tragikomedii Víta Olmera Bony a klid. Pohledný Potměšil se vmžiku stal idolem paní a dívek.

Mohl se v popularitě koupat. Čekal ho pohádkový život plný obdivu krásných žen a desítek pracovních příležitostí. Osud bohužel rozhodl jinak. Psal se hektický a zlomový rok 1989. Zvedla se vlna protestů po celém Československu a začalo to, čemu se zpětně říká sametová revoluce.

Právě herci byli mezi prvními, kdo začali objíždět města a vesnice a vysvětlovat mimopražským obyvatelům, co se to vlastně v Praze děje a proti čemu se obyvatelé postavili. Neobyčejně zodpovědný a svědomitý mladý herec Jan Potměšil se osvětových jízd aktivně účastnil.

Trpělivě lidem z blízkých i vzdálenějších měst vysvětloval, že situace v hlavním městě je jiná, než to prezentují noviny a televize. Když došlo k oné tragické nehodě, kromě Jana Potměšila seděli v autě na cestě z Ostravy ještě režisér Jan Kačer a dokumentarista Václav Křístek.

Jan Potměšil, unavený k smrti, spal na zadním sedadle. Byl vyčerpaný dlouhou debatou se zástupci pracujících v těžkém průmyslu. Nehodu nikdo nevyšetřoval, dodnes se neví, co bylo příčinou. Snad řidičův mikrospánek? Podle lékařů, kteří herce tehdy ošetřovali, byla asi sedmiprocentní šance, že těžké zranění přežije.

O zviratech a lidech CT

Dlouhou dobu ležel v komatu, a když se probral, bylo všechno jinak. Bohužel se nejednalo zdaleka jen o společensko politickou situaci, ale v tomto případě také o hercovu schopnost pohybu. Prý si nikdy nepoložil onu známou otázku: Proč se to stalo mně? Nějak na to nebyl čas.

Po úrazu nevnímal, zdali uplynula hodina, den či půl roku. Byl dlouho v bezvědomí, nemohl se hýbat, dokázal snad jen koulet očima. Po třech měsících se probral. Doktoři zajásali. Sedmiprocentní naděje se přes noc proměnila v nádherně stoprocentní jistotu.

Mladý herec bude žít! On sám postupem času pochopil, že tady zůstal, že dostal, jak se říká, druhou šanci. Pocítil obrovský vděk. Přes omezenou možnost pohybu se mu otevřel vnitřní svět. Zažil pocity, že všechno je možné, všechno je v pořádku, že je součástí stvoření, vesmíru, že žije.

Asi po roce a půl dostal složku silnou deset centimetrů, s lékařskou zprávou. Prasklá spodina lebeční, krvácení do mozku… Tvrdí, že skutečnost, že přežil a k tomu, aby se pohyboval, potřebuje jen zdravotnickou pomůcku, je něco jako zázrak.

Vozík už dávno považuje za maličkost, jen za určitou rekvizitu. Je natolik silnou osobností, že pochopil, že se nemůže zbytečně trápit – protože veškerou energii je třeba nasměrovat jinam. I ten nejmenší pokrok byl velmi významný.

Umíte si představit, kolik úsilí je třeba v Potměšilově tehdejším stavu vynaložit k tomu, aby se člověk předklonil a zavázal si tkaničku? Neměl čas myslet na věci, které už nemohl ovlivnit. Vztah s tehdejší přítelkyní Izabelou nevydržel, rozpadl se.

Naštěstí přišla jiná dívka a shodou okolností to byla ta pravá, životní láska. Dvanáct let byli kamarádi, zamilovali se do sebe paradoxně až po Janově nehodě. Jeden na druhého čekali nevšedně dlouhou dobu.

Trpělivost ovšem přinesla růže v podobě osudového vztahu. Proč vlastně na sebe ti dva tak dlouho čekali? Novinářce Radce Prchalové (48) připadal Jan příliš slavný a nadměrně obletovaný ženami. On jí zas předhazoval, že je na ženu až přehnaně samostatná.

Když se k sobě pak dostali blíž a strávili spolu nějaký čas, zjistili, že je to jinak. Svatba byla tajná a konala se jen v kruhu rodinném – na paloučku u vyšehradské rotundy. Jan Potměšil se nechal slyšet, že nechce unikat do vztahu, ale žít ho.

Jan Potmesil, syn

Hodlá do toho jít se vším všudy, navždy a napořád, s důvěrou a perspektivou. A takový vztah našel. To, po čem toužil, se stalo. Poznal to srdcem. A protože je Jan Potměšil neobyčejně silná osobnost, po dlouhém léčení se k herecké profesi vrátil.

Objevuje se zejména na divadelních prknech. Je členem spolku Kašpar, který hraje v Divadle v Celetné. Za ztvárnění titulní role v Shakespearově hře Richard III. získal cenu Alfréda Radoka. Dokázal všem, kteří mají také pohybové omezení, že tomu všemu navzdory lze plnohodnotně žít, a to dokonce i v láskyplném vztahu – se dvěma dětmi.

Vyženil Radčina syna Šimona a v roce 2007 se manželům narodil další synek, Jan (9) po tatínkovi. Potměšilovo štěstí neznalo mezí. On se totiž naučil být bezmezně šťastný. Raduje se ze života společně se ženou Radkou a oběma chlapci.

Je si teď vědom, že najednou může být během jediného okamžiku všechno jinak, všechno pryč. Když se vrátil z nemocnice, zdálo se mu, že je tráva zelenější, hrníček, který míval léta, krásnější. Dnes je přesvědčený, že to mělo smysl.

Dostal možnost začít žít od začátku. Jako by měl před sebou čistý a rovný stůl. .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...