Na vnoučata jsem se dlouho těšila. Ne všechna mi ale přinesla radost.
Obě své děti jsem vychovala tak, že se z nich stali slušní a úspěšní lidé. Platilo to stejně jak o synovi Vojtovi, tak o dceři Ivetě.
Předala jsem jim dost životních zkušeností a vždy jim podala pomocnou ruku. Starší Vojta se oženil dřív a měl dva bezproblémové syny. Iveta se vdávala později, a jak se ukázalo, na výchovu své dcerky nestačila.
Začala se chovat sobecky
Nejprve jsem byla nadšená z toho, že po dvou vnucích mám i vnučku. Dostala jméno Janička. Nikdy jsem svým dětem nemluvila do výchovy, ale všimla jsem si, že z Janičky vychovává dcera rozmazleného jedináčka. Nejprve jsem jí to moc nezazlívala, brala jsem to tak, že si takový přístup Janička zaslouží.
V předškolním věku byla roztomilá a aktivní. Pak jsem si ale začala všímat toho, jak sobecky se ke svému okolí chová, hlavně ke svým vrstevníkům. Naplno se to projevilo, když nastoupila do školy.
Ve druhé třídě musela Iveta řešit, že se vnučka ve třídě poprala. Fyzicky napadla slabší spolužačku. Dcera ale stále na straně Janičky, což se mi moc nezamlouvalo. A protože to vnučce tehdy prošlo, začala se chovat ještě hůře.
Bojím se, co se z ní stane
Šikanu jsem za svých mladých let vlastně nikdy nezažila, a pokud se o ní mluvilo, tak až třeba v době dospívání. Dnes se bohužel často stává, že se šikana objevuje už na prvním stupni. Bolelo mě, když jsem zjistila, že právě Janička se chová ke svým spolužačkám tvrdě a domýšlivě.
Iveta kvůli vnučce musela často chodit do školy žehlit její maléry. Postupně i ona přestala Janičku bránit a jen se mě ptala, kde udělala při její výchově chybu. Nepomohl ani zpřísněný domácí režim. Vnučka umí s lidmi manipulovat.
Později ji musela dcera se zetěm přehlásit na jinou školu, ale tam došlo jen k mírnému zlepšení. Dnes se blíží ke kritickému věku dospívání a já se jen bojím, co s ní přicházející puberta udělá.
Olga R. (65), Ostrava
