Můj smysl pro romantiku došel naplnění zvláštním způsobem.
Svého manžela jsem kdysi poznala hodně netradičně. Byla jsem vždy vnímavá a citově založená, ale na partnerské vztahy jsem neměla příliš štěstí. Když už jsem si někoho pustila blíže k tělu a hlavně k srdci, ukázalo se, že dotyčný není schopný smířit se s mojí romantickou povahou.
To prostředí mě zaskočilo
Jednoho dne mě kamarádka Agáta pozvala na maškarní bál, který pořádal její podnik. Každý pracovník si mohl někoho pozvat. Ona tehdy neměla přítele, tak nabídla tuto možnost mně. Ačkoliv jsem chodívala na plesy poměrně často, na takovém, kde lidé nosí masky, jsem ještě nebyla.
Nejprve jsem váhala, protože jsem neměla tušení, za co bych se převlékla. Nakonec jsem s pomocí Agáty vymyslela převlek dvorní dámy. Když jsem se pak viděla v zrcadle, začala jsem se na ten bál i těšit. Po příchodu jsem prožila jisté rozčarování. Všechno tam na mě působilo hrozně snobsky a nepřirozeně.
Ukázalo se, že podnik, kde Agáta pracovala, je docela prestižní, až moc na můj vkus. Důležití pánové z vedení měli na sobě fraky a tvářili se náležitě vznešeně.
Od přítomných mužů se mi sice dostalo několika ocenění, jak mi to sluší, ale já ta slova pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. Věděla jsem, že jde jen o společenské fráze. Marně jsem pátrala očima mezi přítomnými po někom přijatelném. Připadala jsem si sama mezi lidmi. Dokonce i Agáta se někam vytratila.
Najednou byl pryč
Začala hrát hudba k tanci. Jednalo se o živou kapelu. Na parket se mi moc nechtělo. Zavřela jsem oči a trochu jsem se zasnila. V tom mě oslovil mužský hlas, který se zeptal, zda mě smí vyzvat k tanci. Otevřela jsem oči a spatřila muže s benátskou maskou na obličeji, docela originální.
Přijala jsem jeho pozvání. Dotyčný muž mi začal během tance lichotit a já vycítila, že to nejsou jen plané řeči. Zůstali jsme na parketu několik dalších skladeb. Potom mě doprovodil zpátky ke stolu. Troufla jsem si a vyzvala ho, aby masku odložil. Odmítl to se slovy, že tajemství jsou krásná tím více, čím déle trvají.
Muž mě zajímal stále více. Představoval pro mě v rámci večera záchytný bod. Cítila jsem, že se mezi námi vytvořilo nenápadné pouto. Zaujali jsme se navzájem, o tom nebylo pochyb. Tím spíš mě mrzelo, když mi neznámý najednou zmizel z dohledu. Marně jsem po něm pátrala očima.
Prošla jsem všechna možná místa, rozhlížela se od baru, ale prostě tu nebyl. Až když jsem si zklamaně sedla zase ke svému stolu, spatřila jsem u skleničky s vínem papírek. Bylo na něm napsáno: Deset minut před půlnocí v parku před budovou. Srdce se mi rozbušilo. Věděla jsem, že jsem se právě zamilovala.
Překvapení za dveřmi
Ve tři čtvrtě na dvanáct jsem vyšla do chladné zimní noci. Uprostřed parku byla fontánka. Můj neznámý s maskou tam na mě čekal. Spontánně jsme se objali. Zeptal se, zda mě smí políbit. Souhlasila jsem. Chtěl, abych zavřela oči. Udělala jsem to. Když jsem pak po polibku oči otevřela, muž byl pryč.
Pocítila jsem zklamání. Byla to jen něčí hra? Vrátila jsem se na bál, ale už jsem tam neznámého nenašla. Odjela jsem domů. Druhý den jsem spala do oběda. Pak mě čekalo překvapení. Když jsem otevřela dveře bytu, visela tam maska toho tajemného muže.
O tom, kde bydlím, se dozvěděl od Agáty. Na lístečku bylo psáno, že se uvidíme na tom samém místě ve čtyři odpoledne. Skutečně jsme se tam setkali a od té doby jsme spolu… už více než třicet let…
Radka M. (54), Praha
