Víte, jak se říká, ať nekupujete svým blízkým losy, protože mohou být výherní a vy pak akorát budete naštvaní, že se štěstí neusmálo na vás? Mohu vám potvrdit, že je to pravda.
Když jsem dostala práci v naší firmě, byla jsem neuvěřitelně šťastná. Dělat v kanceláři s fajn lidmi byl vždy můj sen, a navíc, abych byla upřímná, příliš jsme se nenadřely, tak bylo i hodně času na klábosení u kafíčka.
S kolegyněmi jsme byly spíše kamarádky než nějaké rivalky o větší provize, takže jsme měly v kanceláři skvělou atmosféru. A to až do okamžiku, kdy Pavlu napadlo, že bychom si mohli vsadit čísla ve sportce.
Snily jsme o tom, jak „rozházíme“ výhru
Nejdříve nám to samozřejmě přišlo jako skvělý nápad. Byly jsme čtyři kolegyně, tak jsme si řekly, že se spojíme dvě a dvě a nakombinujeme čísla našich narození a narození našich blízkých. Tak jsme si vsadily my s Pavlou a Tereza s Klárou svůj.
V práci jsme si pak dělaly legraci, jak se z nás stanou milionářky, vykašleme se na práci a pojedeme si užívat do světa, budeme nakupovat a lovit chlapy. A stejně tak je po čase bez větší lítosti opouštět, abychom si naši jiného, mnohem atraktivnějšího.
Vyhrály jsme skoro 100 tisíc
Slíbily jsme si, že čísla zkontrolujeme až druhý den v práci, abychom měly překvapení. Když jsme ale ráno přišly, Pavla tam nebyla. Napsala nám, že je nemocná a bere si volno. Sedla jsem k počítači a koukla se na výherní čísla s kolegyněmi.
Věděla jsem zpaměti, jaká jsme vybraly, a zůstala jsem v šoku sedět s otevřenou pusou. My s Pavlou totiž vyhrály 97 tisíc! Málem jsem dostala infarkt. Okamžitě jsem jí volala a nadšená jí to chtěla oznámit. Fakt, že bychom každá měla půlku, což je dost peněz, mě nenenechal v klidu.
Už jsem se viděla, jak vyrážíme na nákupy nebo si vybíráme nějakou pěknou dovolenou u moře. Jenže člověk míní, a Pánbůh mění, jak se s oblibou říká, a v mém řípadě bylo rozčarování až příliš kruté.
V tu chvíli jsem ale ještě nic zlého netušila, to mělo teprve přijít. Ani ve snu by mě totiž nenapadlo, že se někdy dožiju takové zrady, a to právě od člověka, který mi byl tak blízký.
Dělala, že je nemocná
Jenže v práci jsem výherní lístek nenašla a Pavla mi nebrala telefon. Najednou mi to secvaklo. Tak nemocná, to určitě. Samozřejmě že šla a peníze sama vybrala. Několik dní mi nebrala telefon, dělala, že je nemocná, až jsem se vytočila a šla jí domů bouchat na dveře.
Asi jí nedošlo, že stejně jednou bude muset přijít do práce. Byla jsem z ní znechucená, protože to byla i má čísla a dala jsem půlku ceny.
Nakonec jsem z ní po dlouhých a nepříjemných peripetiích svou polovinu přece jen dostala, nicméně už nejsme dál kamarádky a v práci se jen respektujeme. Místo abychom si povídaly jako dřív, tak kolem sebe chodíme skoro po špičkách a ta dávná pohoda je nadobro pryč.
Dana H., 53 let, Brno
