Nebyli jsme dost pozorní

V poslední době se hodně mluví o tom, že se staří lidé často stávají oběťmi podvodníků. Vždycky jsem si myslela, že je to proto, že už jim prostě tak dobře neslouží rozum.

Jenže k tomu, aby vás nějaký mazaný lump napálil, úplně stačí, když jste slušní a důvěřiví. Teta Františka vlastně není naše přímá příbuzná, ale jako děti jsme k ní jezdili na prázdniny. Navštěvovat jsem ji nepřestala, ani když jsem vyrostla, vdala se a narodily se mi děti. Stala se pro ně pohádkovou babičkou a já byla šťastná, že ji máme.

Celý život pracovala jako učitelka, s dětmi to uměla, dokázala je zabavit a přitom měla respekt. V posledních letech jsem ji začala přemlouvat, aby se nastěhovala k nám, do města. V našem domě bylo místa dost. Byla na tom hůř s pohybem a já měla strach, aby se jí něco nestalo.

Ale nechtěla o tom ani slyšet.

Také vás může zajímat ...

Bylo toho na ni moc

Pak mi přišla při naší návštěvě podivně tichá. Samozřejmě jsem se jí ptala, jestli se jí něco nestalo nebo se necítí nemocná. Prý má potíže se spaním, ale nemám si dělat starosti. Jenže za čtrnáct dní u ní byl syn a nepřivezl dobré zprávy. „Mami, mně se babi Františka nějak nezdá. Je taková jakoby vyděšená a přišlo mi, že od minula dost zhubla.

Nevím, co se s ní děje, ale asi bychom ji měli vzít k doktorovi.“ Dohodli jsme se tedy, že za ní zajedeme následující den. Hned před domem nás ale odchytila sousedka. „Františka není doma. Odvezli ji do nemocnice. V poslední době měla asi nějaké trable a bylo toho na ni už moc. Včera ji Venca ze statku našel večer, jak chodí po vsi v noční košili.

Ani pořádně nevěděla, kde je.“ Spolkla jsem výtky, že nám měl dát někdo vědět. Raději jsem se sebrala a hned jsme jeli do nemocnice. Než se nám podařilo najít ošetřující lékařku, trvalo to dost dlouho. Podle ní byla Františka dehydrovaná, podvyživená, ale hlavně hrozně vyděšená, zřejmě v důsledku nějakého velkého stresu.

Jakého, to nikdo z nás netušil.

S pocitem viny

Přišli jsme na to, až když jsme jí jeli pro věci a pak si promluvili s jejími známými ve vsi. Před časem se nechala přesvědčit od kamarádky, aby jela na předváděcí akci. Myslela si, že jí nic nehrozí a naopak bude hlídat kamarádku. Jenže když na ni ti zkušení lumpové nastoupili, skončila s předraženým vysavačem a lichvářskou půjčkou. Strašně se za to styděla, a tak chtěla situaci řešit sama.

Jenže se dostala do spirály, ze které nebylo úniku. Byl to pro nás šok. Manžel hned sehnal advokáta, začali jsme jednat. Pro Františku už ale bylo pozdě. Ve stáří vás stres srazí k zemi raz dva. Po třech měsících v léčebně naše milovaná babička Františka zemřela.

Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem jí nevěnovala dost pozornosti, a také to, že jsem si myslela, že když starému člověku slouží zdravý rozum, nehrozí mu žádné nebezpečí.

Jana (58), Olomouc

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...