Více než dva a půl roku tvrdila Heidi Janků, že není připravená pustit do svého života nového muže. Rána v srdci po odchodu milovaného manžela Ivo Pavlíka (†84) byla příliš velká. Doma jí ho všechno připomínalo, což bylo podle slov Heidi často velmi zdrcující.
Navíc prý měla pocit, že by tím znesvětila manželovu památku. Nemluvě o tom, že už jen z představy, že by do domu, kde s Pavlíkem žili, přivedla nového nápadníka, upadala Heidi do mdlob.
Teď už je připravená
Všechny její pocity byly naprosto pochopitelné, dnes už však mluví trochu jinak. Co se stalo, že změnila názor? Potkala snad někoho, kdo jí pomohl svou tři roky trvající samotu přehodnotit? V srpnu letošního roku uplynuly od smrti Ivo Pavlíka právě tyto roky. Heidi tvrdí, že právě tuhle dobu potřebovala k zahojení duše. „Pro mě je to mezník k přijetí faktu, že jsem sama a manžel se nevrátí,“ vysvětlovala zpěvačka s tím, že někde v podvědomí zřejmě celou dobu čekala, že se manžel objeví ve dveřích a ona se z té noční můry probere. Dnes už ví zcela jistě, že se nic takového nestane. Heidi věří, že sama navždycky nebude. V žádném případě není uzavřená tomu se někde seznamovat. Jen zatím nejsou lidi a nepotkala nikoho, kdo by jí učaroval a přeskočila ona pověstná jiskra. Nicméně přiznává, že co manžel zemřel, žádnou schůzku s mužem neměla. Říká se, že na všem zlém je něco dobrého a v případě Heidi to platí zřejmě dvojnásob.
Samota jí prý začala vadit
Když byla kvůli karanténě zavřená doma a nemohla mezi lidi, došlo jí najednou, že je strašně sama. „Samozřejmě mám přátele, mám kamarády, ale mít někoho blízkého by už asi nebylo úplně od věci,“ svěřila se. Kolem zpěvačky je prý spousta nápadníků, ale ještě donedávna vysílala negativní signály a byla jakémukoli seznamování uzavřená, a tak asi nenašli odvahu, aby ji oslovili. Teď by jim zřejmě košem nedala. Jedním dechem ale dodává, že hned nemusí jít o vážný vztah, nebrání se ani hlubšímu přátelství. Pro začátek je to v jejím případě rozhodně krok správným směrem.
Nemusí mít zrovna ideál
Na otázku, jak by měl vypadat muž, který by Heidi zaujal, neuměla tak docela odpovědět. Nároky má prý trochu zkreslené, protože žila pětatřicet let s chlapem, který sice nebyl dokonalý pro jiné, pro ni ale ano. Z toho důvodu nemá na takovou otázku jednoznačnou odpověď, přála by si jen, aby to byl opravdový chlap, o kterého by se mohla opřít, cítit se s ním v bezpečí a který by ji upřímně miloval.
