Není nic horšího než sledovat své dítě, jak se stane závislým na drogách. Naštěstí mám vnuka, který mi všechno trápení vynahradil.
Nikdy jsem nesnila o velké hvězdné kariéře nebo o cestování. Jediné, na co jsem už na střední škole myslela, bylo to, že si jednou najdu úžasného muže a s ním si založím rodinu. Protože ta moje rodina nikdy nebyla funkční.
Věděla jsem, jakého chlapa si nemám hledat, aby nebyl jako můj otec, a také to, jak se budu chovat ke svým dětem. Nechtěla jsem totiž, aby si prošly tím samým peklem jako já.
Maminka to nedokázala
U nás doma totiž byly hádky na denním pořádku. Celá domácnost se řídila podle toho, co si zrovna otec umanul. Nesměli jsme se stýkat s kamarády, jejichž rodiče se mu nezdáli, a rozhodoval i o tom, co se bude vařit. Pak se k tomu přidal alkohol a násilí, a problém byl na světě.
I když už jsme s bráchou Pepou byli větší a snažili jsme se ji donutit k tomu, aby tátu opustila, nikdy od něj neodešla, a až do své smrti se trápila. Já jsem ale neváhala, a hned jak jsem si začala vydělávat dostatek peněz na to, abych si zaplatila nájem, zabalila jsem si kufry a odešla.
V práci jsem byla spokojená a to se odráželo i na mém sebevědomí. Věděla jsem, že si zasloužím to nejlepší, což mi osud také poslal do cesty v podobě mého budoucího manžela Marka. Náš vztah měl rychlý vývoj, do dvou let přišla svatba i první dítě, dcerka Dagmar, a za dva další roky syn Toník.
Byla jsem ta nejšťastnější žena na světě, což ale vzalo za své, když se dcera dostala do puberty. Snažila jsem se být máma kamarádka, která tu pro ni vždy bude, ale bohužel se chytla špatné party a v osmnácti letech začala fetovat a odešla z domova.
Oznámila nám, že je těhotná
Nesla jsem to špatně, ale chtěla jsem, aby věděla, že i tak tu pro ni stále jsem, a když bude potřebovat pomoc, může se vrátit. Nedovedete si představit, jakou naději jsem pocítila, když zaklepala na dveře a zeptala se, zda může zůstat. Nebyla na tom dobře, ale já byla odhodlaná ji z toho vysekat.
Když mi druhý den oznámila, že je těhotná, byla jsem na jednu stranu šťastná, na druhou stranu jsem měla strach, co bude s děťátkem. Vždyť dcera stále ještě brala drogy. Nakonec jsme ji ale dostali z nejhoršího a ona přivedla na svět mého milovaného vnoučka Františka.
Protože dcera nebyla zrovna mateřský typ, starala jsem se o něj hlavně já. Jeho otec se prý zřekl rodičovských práv, a protože se jednalo o závislého pobudu, nedostávali jsme od něj ani žádné alimenty.
Slibovala, že se polepší
Bohužel, dcera se po třech letech opět zamilovala a znovu do muže, který ji stáhl na dno. Tentokrát to ale nebylo jen o ní, ale také o Frantovi, kterému jsem chtěla za každou cenu dopřát krásný život. A tak jsem se pustila do boje, abych ho adoptovala.
Dcera sice u soudu slibovala, že se polepší, jenže brzy upadla do starých kolejí. I proto mi soud dovolil Františka skutečně adoptovat. Má dcera to bohužel vzdala a se svým drogově závislým partnerem žije bůhvíkde.
Martina P., 60 let, Teplice
