Na toulkách v zahraničí jsme slyšeli nadpřirozené zjevení.

S manželem jsme se rádi toulali po okolních zemích. Vždy jsme si vybrali nějaké malé město jako základnu a odtud jsme vyráželi na výlety. Jeden takový výlet nám ale přinesl zážitek, na který do smrti nezapomeneme. Dodnes mi z něho běhá mráz po zádech.

Fialovou záři doprovázela hudba

Vydali jsme se tehdy na delší pěší túru. Putovali jsme skoro celý den, s přestávkou na oběd a odpočinek v jedné malé horské vísce. Když jsme se vraceli do městečka k našemu penzionu, vedla cesta kolem starého osamělého stavení. Oprýskané zdi a vytlučená okna napovídaly, že tam nikdo nebydlí.

Náhle jsem si povšimla, že odtamtud vychází zvláštní fialová záře. Nebylo to přirozené světlo, působilo nadpozemsky. Vzápětí se ozval dívčí zpěv, doprovázený hrou na klavír. Nejprve jsem si myslela, že se mi to zdá, ale manžel stál vedle mě a na ten úkaz hleděl stejně fascinovaně jako já.

Slova té smutné písně byla v cizí, neznámé řeči. Všechno to trvalo asi pět minut, potom se záře vytratila a nastalo znovu ticho. Nevěděli jsme, co si o tom máme myslet. Vejít dovnitř do stavení jsme se ale neodvážili.

Co vyprávěla legenda

V penzionu jsme se dali do řeči s majitelkou, starší paní. V němčině jsme jí vyprávěli, co jsme právě zažili. Paní vážně pokyvovala hlavou a zdálo se, že nám bez problémů věří. Potom nám vylíčila dávnou historku. V onom stavení kdysi bydlela rodina s několika dětmi.

Nejstarší dcera byla velmi hudebně nadaná a lidé chodili poslouchat její zpěv i hru na klavír. Jednoho dne se ale přihodilo neštěstí a dívku zabil blesk. Po této tragédii se rodina přestěhovala a nový majitel nechal stavení zchátrat. Podle legendy se občas duch oné mladé hudebnice vrací, aby se připomněl.

Znělo to všechno romanticky i strašidelně, ale nezdálo se, že by si majitelka penzionu vymýšlela. Kdybych to všechno neviděla a neslyšela na vlastní oči a uši, pochybovala bych. Takhle ale vím, že jsme prožili něco opravdu tajemného.

Vlaďka B. (60), Kolín