Můj čas na kafíčko

Je celým mým světem

V některých okamžicích musí rodina držet pohromadě. Já a mí sourozenci jsme si prošli velmi bolestnými věcmi. Se sestrou jsme si tak blízké, že dokonce bydlíme pod jednou střechou.

Můj život byl vždy plný vzestupů a pádů. Všechno jsem nějak zvládala až do okamžiku, kdy mě začali opouštět mí nejbližší. Největší bolestí pro mě a mé sourozence byla ztráta naší milované maminky, která zemřela na rakovinu, když jsme ještě byli puberťáci.

Moje mladší sestra Irena byla paradoxně ta nejvyspělejší z nás a dokázala nás držet pohromadě stejně tak, jako to dělala naše maminka. Tatínek už na tom nebyl nejlépe, a tak jsme se o něj museli ještě se dvěma bratry společnými silami postarat.

Po smrti tatínka jsme potřebovali prostor

Všechno jsme ale zvládali, protože jsme byli jedna rodina a opravdu táhli za jeden provaz. Pak ale zemřel i tatínek, a i když to velmi bolelo, nakonec se nám i ulevilo, spadla z nás ta obrovská tíha a začali jsme všichni žít vlastní život.

Bratři se velmi rychle oženili, založili rodiny, a i když jsme byli v kontaktu, každý bydlel někde jinde a už jsme se nevídali tak jako dřív. Ale vlastně to bylo asi dobře, po těch letech každý z nás potřeboval svůj prostor. A tak jsem se i já odpoutala od minulosti a brzy si založila rodinu.

S manželem se nám narodila dcera Radka a začal mi ten pravý klidný rodinný život. A to bylo zase několik let období, kdy jsem cítila, že jsem nahoře, že je vše tak, jak má být. Jenže stejně jako vždy, ani tentokrát mé štěstí netrvalo věčně.

Manžel mě začal podvádět, a tak mě čekal dramatický rozvod plný tahanic o majetek a také dceru. Bylo to opravdu těžké období a jediný člověk, který mi stál po boku a byl tu pro mě, byla moje sestra Irena, která se nikdy nevdala. Byly jsme tu ale pro sebe a naše pouto bylo čím dál tím silnější.

A to hlavně v okamžiku, kdy se z mé dcerušky stala už dospělá slečna, která se rozhodla studovat v zahraničí, kde se také zamilovala a později se rozhodla tam zůstat nadobro.

Koupily jsme si společnou chalupu

A já? Už jsem se rozhodla netrápit. A tak jsme si se sestrou našly úžasnou chaloupku na Šumavě, kam jsme se obě nadobro přestěhovaly.

Obě máme skvělou práci, staráme se o obrovskou zahradu a také hodně cestujeme. Už je jasné, že spolu zestárneme, a vůbec nám to nevadí. Jsme jedna pro druhou celým světem.

Líba O., 59 let, Sušice

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden