Místo lásky na celý život jsem se stala obětí domácího násilí.
Správně by to v životě mělo být tak, že se dva lidé berou z lásky. Za mého mládí ale některá manželství vznikala proto, že partnerka otěhotněla. Byl to i můj případ.
Erika jsem neznala dlouho, ale naše intimní sblížení mělo hned své následky. Interrupce pro mě nepřipadala v úvahu. Přehodnotila jsem všechny své životní plány a začala plánovat svatbu, se kterou můj přítel souhlasil.
První facka mě šokovala
Ještě než jsme se vzali, věděla jsem, že hlavním Erikovým problémem je alkohol. Nikdy to nepřesáhlo určitou hranici, jen rozlučku se svobodou trochu přehnal. Pití se pak nevyhýbal ani v době, kdy jsem byla ve vyšším stupni těhotenství. Narodila se nám dcerka.
Zdálo se, že z mého manžela bude i dobrý otec. Trvalo to však jen chvíli. Brzy začal trávit spoustu času s kamarády v hospodě. Utrácel tam i spoustu peněz. Zatím jsme bydleli u manželových rodičů a měli pro sebe patro.
Plánovali jsme, že si postavíme vlastní domek, ale vzhledem k Erikovu způsobu života se tahle možnost vzdalovala. Začala jsem na to manžela upozorňovat. Tehdy jsem od něho poprvé dostala facku, což mě šokovalo.
Násilí se pak opakovalo. Do toho jsem zjistila, že znovu čekám dítě. Věděla jsem, že bych druhého potomka v takové situaci nezvládla a proto jsem tajně šla na interrupci.
Útěk byl jediným řešením
Snažila jsem se hledat pomoc u Erikovy matky. Tchyně mi ale řekla, že Erik zřejmě zdědil povahu po svém otci, protože ona od svého muže bývá rovněž bita. Když mě pak manžel znovu surově napadl, pohrozila jsem, že to oznámím na policii. Vysmál se mi, ale násilí na nějaký čas ustalo.
Potom se ale vrátilo s ještě větší silou. Nakonec jsem vše vyřešila útěkem a rozvodem. To už jsem měla jiného partnera, který mi pomohl překonat toto těžké období. S ním jsem dodnes a máme za sebou krásných pětatřicet let, aniž bychom na sebe zvýšili hlas!
Veronika S. (59), Prostějov
